Recenze na knihu
Pád Jozef Karika

Jozef Karika má svůj jedinečný styl, který určitě není pro každého, ale já osobně to mám fakt moc ráda. Jeho Trhlinu vždy a všude chválím a naprosto tu knížku zbožňuju. U Pádu byl velmi slibný začátek. Zamilovaný a čerstvě zasnoubený pár se v letadle náhodou přimotá do něčeho nepředstavitelného, temného a děsivého. Líbí se mi prolínání příběhů Douga, Erika, Anny. Kdy to do sebe postupně všechno hezky zapadá a dává to smysl. Co mě moc nebavilo - časové smyčky. Ty jsem si užila už v Hlad/Žízeň a už tam jsem trochu trpěla. Tady ten zmatek, kdy nevíte co je představa, co je realita, co je minulost a co se děje teď? To nebude očividně nic pro mě. Stejně tak jsem jsem si celou dobu říkala, že jsem se spíš těšila na další příběh z Tribeče nebo něco na ten způsob, tím mě Karika okouzlil a tohle já od jeho knih chci. Ne, že by mi Edinburgh a prokletý kaleidoskop vadili, ale nebyl to asi úplně můj šálek kávy. A celkově mi u téhle knihy přišlo, že se autor opakuje. Že z jeho knih začínám mít pocit, že nečtu nic nového, nic překvapivého nebo šokujícího. Při čtení Pádu mi prostě chyběla husí kůže s mrazivý pocit, jaký jsem měla u jeho prvních knih. Přečtu si další jeho knihu? Nevím..

Štylistika Jozefa Kariku mi moc nesedí, niekedy používa slová alebo spojenia, ktoré sú trochu "mimo misu". V tejto knihe ich tiež zopár bolo. Jeho silnou stránkou je ale atmosféra. Obzvlášť, keď sa príbeh odohráva v jeho rodnom studenom Ružomberku, čo nebol tento prípad. Na pomerne malom mieste sa mu ale podarilo vzroyprávať viacero dejových línií, ktoré sa navzájom prepájali a skončili "karikovsky"... nečakajte súcit.

Na knihu jsem se opravdu moc těšila. Kazili mi to tam "dnešní in" slova.. vůbec tam být nemusela, nebo né až tak moc na sílu. Příběh to mělo v podstatě dobrý, ale konec mě absolutně neoslovil a proto je pro mě Pád, jako nejslabší kniha od pana Kariki. Btw.. mám od něj skoro všechny knihy, které miluji.

„Život je ako neustále sa krútiaci kaleidoskop – stačí malá zmena a všetky vzory sa preskupia.“ Anna s Richardom nastupujú do večerného letu z Edinburghu do Bratislavy. Ako čerstvo zasnúbení majú dôvod na radosť, no tá sa rýchlo vytratí, keď si k nim napriek poloprázdnemu lietadlu, prisadne záhadný mladík, ktorý sa s nimi dá do reči. Nevinný rozhovor sa mení na zlovestné zneistenie a čoskoro aj na nočnú moru. A to na sebe nemá ani žltú bundu! Čitatelia Hladu a Smädu vedia na čo narážam. V najnovšom mysterióznom románe Karika spracúva tému spánkovej paralýzy a pracuje s motívom zvláštneho kaleidoskopu, detskej hračky, do ktorej je v tomto prípade lepšie nepozerať. Z pohľadov troch rozprávačov autor postupne skladá obraz udalostí pred získaním kaleidoskopu aj strašidelných dôsledkov, ktoré jeho prítomnosť a vlastníctvo spôsobí. Striedanie časových rovín a miest od úzkostlivého priestoru lietadla až po uličky Edinburghu dodáva príbehu dynamiku a umocňuje atmosféru, v ktorej sa neustále prechádza medzi snom a realitou. Karika opäť stavia na svojej charakteristickej atmosfére temnoty, paranoje a dezorientácie, pričom čitateľ nemá istotu, čo je skutočné a čo je len prelud. Niektoré filozofické a odborné odbočky pôsobia pomalšie, hoci príbehu pridávajú zaujímavé vrstvy. Autor sa odvoláva na rôzne pramene a názory, čo môže časť čitateľov zaujať, no iným naruší tempo. Možno nie všetkým budú vyhovovať ani explicitnejšie momenty a celková pochmúrnosť, ktorá sa nad postavami vznáša prakticky nepretržite. Napriek tomu ide o silný a typicky „karikovský“ napätý a psychologicky hutný mysteriózny román. Pád pre mňa Trhlinu neprekonal, no určite patrí k tým lepším knihám od autora. Ak máte radi temné príbehy, pri ktorých si nie ste istí, či vidíte realitu alebo len prelud, tento kaleidoskopový zážitok vás určite zaujme. A ak sa chystáte čítať knihu v lietadle, dobre si to rozmyslite. Za knihu ďakujem autorovi a vydavateľstvu Ikar.

Zatím asi nejslabší knížka od Kariky.

Moje první zkušenost s Karikou, ty “očekávané lepší” kousky si šetřím a doufám, že fakt budou lepší. Byť asi se nic nezmění na jeho stylu kladení vět za sebe a oddělováním čárkou namísto někdy vhodnějších spojek či košatění. Na to si budu muset zvyknout. Námět Pádu dobrý, zápletka čtivá, přesto tomu dost chybělo. Na to, jak je kniha krátká, mi přišla místy až moc popisná v tom smyslu, že ty popisy mi přišly pořád stejné. V kombinaci s relativně málo dialogy to bylo i na těch pouhých 200 stranách takové nesvižné. Závěr mi připadal, jako by autor nevěděl, jak z toho ven, až se to podařilo celkem zdařile. Kdy je pro jednoho smyčka prokletím, pro druhého může být spásou. 6,5/10

Čekala jsem od toho víc. Vracet se ke knize nebudu.