Recenze na knihu
Okraj nebe Evita Naušová

Když nebe dosáhne svého okraje a do některých míst už ani slunce nesvítí. Takový pocit na Vás padne od prvních stránek skvěle napsané prvotiny Evity Naušové. Svůj um již vybrousila na scénářích, za něž získala i prestižní ocenění. Na stylu je to znát. Příběh stojí na příběhu žen, žen zkoušených životem v místech, kde mnozí z nás nikdy nebyli. Pokud jste tato místa přeci jen navštívili, nasáváte atmosféru šluknovského výběžku ještě intenzivněji. Nehostinnost prostředí, kde jsou vyloučené lokality denní rutina, kde prostituce u hranic tvoří část místního koloritu a kde ani vysloužilá oblíbená učitelka není v bezpečí před dětskými gangy ze sociálních vrstev. Přesně do těchto poměrů se vrací vyšetřovatelka Elen, kterou zde přidělí pro její znalost terénu. Při nálezu mrtvého dítěte, jež není posledním zločinem se v ní začne bolestivě otvírat i temná minulost a nevyřešené osobní tragédie v rámci vlastní rodiny. Při četní má člověk pocit, jakoby jej obmotávala kousek po kousku lepkavá a velmi nepříjemná pavučina. Čím více je do příběhu vtažen, tím nepříjemněji se utahuje. Skvěle vygradovaný závěr jen dovrší bezútěšnost místa a děje.

Kriminalistka Elen má svůj život v troskách a snaží se zachránit alespoň to, co jí ještě zbylo. Jednoho dne je povolána k ostatkům novorozence, nečekaně však zachrání ještě jiné dítě. Tím se začínají otevírat staré rány a jen díky svojí minulosti může Elen pomoci i ostatním. Pokud hledáte napínavý příběh, který nebudete moci odložit, právě jste ho našli! Od této knihy jsem se nemohla odtrhnout, běhal mi mráz po zádech a já nemohla přestat číst, dokud jsem neodhalila všechna tajemství. Kniha mě zaujala svou obálkou, anotací a i tím, že je od české autorky, kterou ještě neznám, ale moc ráda poznám (dokonce jsem zjistila, že mám doma její předchozí knihu, jen jsem ji zatím ještě nečetla, ale to se brzy změní). Od začátku tu je skvěle vykreslená atmosféra, kdy jsem i na sobě cítila dusno, které se v knize odehrávalo. A vydrželo to po celou dobu čtení. Cítila jsem vlezlou zimu, slyšela šum rákosí, emoce pracovaly na plno. Skvělé. Víc než kriminálnímu případu, je tu věnována pozornost psychologii postav. Poznáte tu jednotlivé osoby a jejich problémy, které jsou mnohdy opravdu těžké a často těžko řešitelné. Z knihy cítíte napětí a jsou tu mnohá tajemství, která vám nedají spát. Celou knihou se prolíná důležité téma – mateřství, a to hned v několika rovinách a v různých obměnách. Sama hlavní hrdinka je matka, která právě neví, co se svým životem, ani co se svou pubertální dcerou, rozpolcenou mezi rozvedenými rodiči. Takovou pomyslnou třešničkou na dortu je to, že se příběh odehrává v Sudetech, v místech, která si stále vybírají svou daň za minulost. Myslím, že pokud bude čtenář znát osobně místa, na kterých se kniha odehrává, přinese mu čtení ještě větší zážitek. Za mě je tato kniha rozhodně skvělé překvapení a po dlouhé době zase thriller, český thriller, který mě zcela pohltil.

Kniha se spojí až na konci a to tak, že Vám to vezme dech. Střídá se vyprávění Elen, Vilmy, Viky. Vypadá to, že spolu vyprávění nemá co dělat…čtenář musí být pozorný a brát si zrníčko po zrníčku. Občas se zábleskem dozvíme i něco z minulosti, což je však vždy označené a psané jinou kurzívou. Všechno zdá se sahá do minulosti. Ve Vansdorfu se najdou ostatky dítěte. Kriminalistka Elen se pustí do vyšetřování. Musí čelit ale i problémům v soukromém životě. Problémy v rodině s dcerou Viky a bývalým manželem Ivanem. Dozvídáme se o zaniklé sudetoněmecké vesnici Fukov. Smíšené rodiny česko-německé nebyli vyjímkou, ovšem po válce neexistovalo nic černobílé, buď jsi byl Čech nebo Němec, Češi vyhladili vesnici na hranicích i s kostelem a hřbitovem. A odnesli to opět obyčejní lidé. Návratem z Děčína do rodných míst přináší Elen další bolesti. Postupně nám odkrývá svou minulost, kterou pohřbila hluboko v sobě, tak hluboko, že ani ona sama některé věci v rámci přežití zapomněla. Pokud Vám přijde příběh zdlouhavý, vydržte, finále je perfektní. Další skvělá detektivka s odhalováním tajemství.