Recenze na knihu
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi Tomáš Morávek

Účelem knihy je poskytnout autorovi příležitost plácat se po ramenou a ujišťovat čtenáře i sebe samotného o tom, že právě on je ten, kdo dělá svou práci správně a skoro všichni ostatní jsou "píči". Při jakékoliv kritice se autor staví do role mučedníka, jehož dobře míněné snahy se "ti špatní" snaží zmařit. Jedinou výjimkou je část ve které Tomáš Morávek pláče se slovy: "Já nejsem peďák, nechal jsem se vyšetřit." Celá tahle slizká sebepropagace je zabalená v kýčovitém dojáku, který by Morávkovi záviděli i scénáristi španělských telenovel. Třešničkou na dortu jsou citace z Wikipedie, díky kterým se autor cítí být oprávněn svém výtvoru tvrdit, že se jedná o odbornou literaturu.

Kniha o výchově dětí v ústavní péči s přesahem i ke každému rodiči. Nejedná se o čtení s líbivými názvy, duhovými obrázky z fotobank a plným zaručených rad těch jediných pravých odborníků na děti. Ne. Je to drsné čtení od člověka, který pracuje s ohroženými dětmi už léta a prožil s nimi neskutečné příběhy. Mnohdy jako posluchač, mnohdy jako další účastník procesu následujícího po opuštění nefunkční rodiny či jiného důvodu umístění dítěte do ústavní péče. Je to šílené čtení vyvolávající bouři emocí. Je to naprosto skvělá kniha a doporučuji ji k přečtení každému, kdo má jakékoliv oprávnění sahat dítěti výchovně do osudu.

Pro mě velmi osobní. Každý příběh, jeden obličej.... Situace tak podobné mé praxi, až z toho mrazí. Děkuji za každou jednu vzpomínku, kterou ve mě kniha vyvolala. Příběhy krátké, stručné a přesto úplné.

Tvrdá realita

Bohužel mně osobně p. Morávek příliš nesedl. Byla sem z knihy zklamaná. S dětmi, které jsou v ústavní péči se potkávám často a souhlasím, že ne všechny dětské domovy a další zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, fungují tak jak mají a pracují zde jedinci, kteří by měli. Bohužel na mě vyprávění p. Morávka působilo jako "já jsem nejlepší", " všichni to dělejte jako já a ne jinak", "ty jsi deb*il, já jsem někdo" ... bohužel, a přitom mi některé jeho postoje a chování imponovali, ego a "všeznalost všudybílka" mě opravdu hodně odradila a kniha mě tak nebavila.

Nečte se to pěkně. Je to ale realita všedních dní. Takhle si tady v Čechách žijeme!!!