Recenze na knihu
Počkej na moře Veronika Opatřilová

Příběh nás zavede na anglický ostrov Wight, kam přijíždí švédský mladík, aby zde studoval na univerzitě. Brzy potká staršího profesora anglické literatury a je mu jasné, že skrývá stejné tajemství jako on. Píše se rok 1967 a ač byl vydán zákon, který zrušil označovat homosexualitu jako trestný čin, společnost stále nemá jasno. Sledujeme tak utajovaný milostný vztah, který může velice ovlivnit život obou dvou. Toto byla nádhera! Já chci víc, nechci se s knížkou rozloučit. Chci být ještě alespoň chvíli ve společnosti těch dvou…. Knížka je napsána zvláštním, osobitým stylem. Je to jemné, něžné, a přitom tak ze života. Krásné slovní obraty, nádherné myšlenky. Po pár stránkách jsem si zamilovala to, jak autorka píše, ponořila jsem se do příběhu, celý jsem ho viděla před sebou jako film (mimochodem filmové zpracování by mu moc slušelo!). Bylo tu tolik emocí. Dokázala jsem se vcítit do pocitů, hlavně mladého studenta. Byla jsem s ním v jeho hlavě, chtělo se mi brečet i usmívat. Je jedno, jestli je milostný příběh mezi muži nebo mezi mužem a ženou, ty pocity lásky zná každý z nás, to, co cítíme, jak se chováme. Navíc, když je to utajovaná láska. To vše v knize bylo, bylo to silné, bylo to se mnou. Je tu neskutečně vylíčena atmosféra. Ať už to, jak vypadala Anglie šedesátých let, ale hlavně ostrov Wight. Je znát, že tu autorka žila a dokázala nás prostřednictvím knihy přenést na místa, která po dočtení potřebuji navštívit. Miluji moře a to, jak o něm krásně píše, jsem si moc užívala. Knížku bych mohla přečíst na jeden zátah, ale chtěla jsem s ní být déle, nechtělo se mi od ní pryč. Po dočtení jsem ji otevřela zase na začátku, abych si to vše propojila a užila si své slzy. Už teď vím, že si knihu v budoucnu znovu přečtu a těším se, až znovu prožiji všechny mé pocity.

První třetina knihy je rozvláčně popisná a vynořuje se pocit, zda číst dál. Druhá třetina děj trochu rozhýbá a teprve v té poslední nabere děj spád, který je plný zvratů a čte se jedním dechem. Po dočtení mě zaplavil pocit naplněnosti krásným příběhem. Autorka to s textem umí a smekám před ní. Kniha nádherně kombinuje realitu příběhu s niterními myšlenkami obou hrdinů. Těším se na další knihu této autorky, kterou mám již koupenou.

Příběh je napsaný velmi čtivě. Zabývá se nelehkým tématem v době, kdy to bylo ještě těžší, přiznat si jinou orientaci. Rozhodně se není třeba obávat, že je to napsané nějak násilně, nebo že se to nebude líbit nikomu, kdo nepatří ke 4% části společnosti. Určitě doporučuji přečíst - poutavý, zajímavý příběh.

Zvláštní, trochu smutný, ale krásný příběh. Vše se odehrává v reálném světě a popsána místa existují. Snad jen lidé tam nejsou stejní. Příběh ale vtáhne do děje a "žijete" jej s hlavním hrdinou. I když nekončí happy endem, je to krásný příběh.

Život!? Tolik bolí a přesto je tak neskutečný, plný lásky a bolesti ze setkání i odloučení, ale pořád je to ŽIVOT. Kniha, plná nádherných okamžiků....Básní života

Nádherný, křehký, bolavý. Ten strach z neznámého, zakázaného. Nádherné popisy pocitů, ale i přírody. Oba hlavní hrdinové si získali moje srdce i pochopení. Román se mě hodně dotkl.

Počkej na moře je hodně o pocitech. Hlavní postava pořád přemýšlí a pochybuje - "Možná se to stalo", "Možná jsem to řekl"... a tyhle nejistoty mě chvílemi docela frustrovaly. Navíc, protože si postavy mezi sebou moc neříkají, co cítí, občas jsem měla pocit, že se v tom trochu ztrácím. Chyběla mi tam větší komunikace a nějaké jasnější chvíle mezi nimi. Co mi ale přišlo skvělé, je to, jak opravdově jsou ty pocity napsané. Člověk se snadno vžije a všechno působí strašně autenticky. I když mě ty nekonečné vnitřní monology někdy unavily, musím říct, že na mě knížka silně zapůsobila. Kdyby tam bylo víc děje mezi postavami a méně "možná", byla by to pro mě pecka. Ale i tak to bylo krásné čtení.

Jedu ještě jednou dokola...nechci o ně přijít...vůbec.