Na plnou hubu – Parádní desetiletí ve formuli 1 Audiokniha (Mp3)

„Už předtím jsem obdržel nabídku, abych sesmolil pokračování Přežít a závodit, ale abych řekl pravdu, nic mě nenapadalo. Dokud jsem nedostal padáka…“

Oblíbený outsider mezi šéfy stájí F1 – a jak sám tvrdí, taky stařík s talentem mít v pravou chvíli nevhodné kecy – odkrývá v nové knize skutečný příběh týmu Haas. S prořízlým jazykem a vervou samorosta přibližuje první dekádu jejich působení na elitní úrovni motosportu i okolnosti svého překvapivého odchodu na konci roku 2023. Kde se vzal nápad založit americkou stáj formule 1 a využít při tom know-how konkurenčního Ferrari? Jak obtížně se sháněly finance, obstarávala nutná licence, budovala potřebná infrastruktura a najímali kvalifikovaní zaměstnanci? Co všechno komplikovalo výběr kvalitních jezdců i testování závodních aut a jaké bitvy s nimi nakonec sváděli na závodních tratích? A jak to vše prožíval sám Guenther Steiner, který se snažil udržet celý ten blázinec nad vodou a jehož později proslavilo účinkování v úspěšném seriálu Netflixu Touha po vítězství?

Bývalý šéf stáje Haas popisuje úvodní desetiletí jejího fungování ve formuli 1 a bez obalu shrnuje úspěchy i nezdary týmu. Zavádí publikum do boxových uliček, za dveře zasedaček i na nejslavnější závodní okruhy.

Vychází v koedici s Nakladatelstvím Slovart.

„Spousta trefných postřehů, vtipných momentů i historek ze zákulisí, které přetékají napětím, zklamáním a vypjatými emocemi.“ – F1-nut.com

„Stejně jako je jedinečný Steiner, ani jeho kniha dosud neměla a nemá sobě podobnou!“ – autosport.com

Tak jo, přátelé, je to tady: začátek konce jedné éry. Trvala přes deset let a já, starý Ital z hor, kde vévodí řídký vzduch, Guenther, který má za rodnou řeč němčinu, jako druhou italštinu, vedle italského občanství ještě americké a žije v Severní Karolíně (já vím, jsem tak trochu podivín), jsem vybudoval tým formule 1 od píky s pomocí kalifornského výrobce obráběcích strojů a vzpínajícího se koníka a postupem času jsem vyvolával úžas, nasíral hromadu lidí (ale snad jenom ty, kdo si o to koledovali), hned v prvním závodě jsme obsadili šesté místo, což leckoho překvapilo, a v Poháru konstruktérů páté, ale taky poslední (asi nejednou; už si nevzpomínám), sehnal jsem několik výborných sponzorů (a pár horších), skoro každý týden vyhlašoval válku FIA; jeden dánský magor mi roztřískal posrané dveře; sledoval jsem, jak ještě šílenější žabožrout naráží do svodidel rychlostí dvou set třiceti kiláků za hodinu; vymklo se mu to z rukou, ale zaplaťpámbu to přežil; dočkal jsem se triumfu v kvalifikaci, většího dramatu než ve všech italských operách dohromady, užil si hodně srandy, nalítal kolem zeměkoule přes milion kiláků, setkal se doslova s tisícovkami úžasných lidí (a taky s pár zmrdy), nedopatřením „bavil“ lidi u televize tím, že mám nevymáchanou hubu, nebral jsem si servítky a bylo mi fuk, co si o mně lidi myslí; a nakonec jsem přišel o flek bez dlouhých cavyků ve chvíli, kdy jsem v samošce kupoval šunku. – ukázka z knihy

Sdílet