Zelení dragouni – aneb o hranici trochu jinak

Úvod

Vážení čtenáři, dovoluji si Vám představit knížku o Československé Pohraniční stráži z jiného pohledového úhlu, či lépe řečeno, trochu jinak, než o ní dnes hodně píší a hovoří někteří zcela popletení historičtí – tendenční, mnohdy i servilní pisatelé.Publikace uvádí – popisuje život pohraničních vojáků přímo těmi, kteří patřili do jejich řad v období padesátých let, nyní již minulého století. Nejde v žádném případě o klasickou literaturu faktu, jde o volné zpracování situací a příběhů, jak je prožívali někteří příslušníci jedné pohraniční brigády v průběhu své sedmadvacetiměsíční služby.Některé názvy a místa jsou autentická, včetně jmen jednotlivých aktérů, a budou mnohé čtenáře dokonale orientovat v místě a čase.Dva uvedení protagonisté, kolem kterých se odvíjejí zmíněné příběhy, byli vybráni zcela záměrně, kdy mají ukázat nesmyslnost údajného speciálního výběru k této zbrani.Jeden, říkejme mu Jarda, studoval průmyslovou školu v jednom okresním městě a pro svoje potěšení i pro potěchu ostatních se věnoval hudbě na hezký, ale velmi záludný a potměšilý nástroj – trumpetu. Již tenkrát mu kterýsi funkcionář vyššího postu dal nálepku: „To je ten, co hraje na tu americkou trumpetu“ (byl to výrobek fy Červený Hradec Králové), přičemž slovo „americká“ bylo signálem a pokynem k oficiálnímu zavržení a opovržení, což jako označkování jedince v dané době nebylo žádné dobré vysvědčení. Třídní původ také nebyl ryze dělnický, a navíc byl tatínek Jardy do roku 1948 členem lidové strany. Druhý z dvojice, říkejme mu Ivo, studoval gymnázium rovněž v okresním městě a pro svoje potěšení i pro potěchu ostatních se věnoval hudbě na ten nejlépe možný nástroj vůbec – klavír, a k tomu navíc miloval divadlo a vše, co s tím souvisí. Tam se nedalo připojit „americký“ ani ke klavíru, a ani k divadlu, takže byl bez nálepek. Třídní původ rovněž nebyl ryze dělnický, kdy tatínek našeho Ivoše byl sociální demokrat.A jak to tak v životě chodí, oba hošánci se díky svým zálibám sešli u muziky a divadla. Ještě než se stačili kulturně rozkoukat, spolu s ukončením školy, již se na ně rozpomněl milý generální štáb naší armády, tvořící svazek obávané a snad, jak se u nás všeobecně tvrdilo, i neporazitelné Varšavské smlouvy. Dle své všeobecné pověsti, kterou oba mladíci požívali, by patrně spíše patřili do řad „Černých baronů“, ale co naplat, nebylo tomu tak, a ejhle, v roce 1954 se chlapci objevili v zakázaném hraničním pásmu a jeho citadele s nejkratším možným názvem Aš, a k tomu u jednotky zvané Pohraniční stráž, pověstných to zelených brigadýrek. Obsah 1) O hranici trochu jinak 2) Obecné informace o vzniku PS 3) Velké obvinění 4) Ti dva protagonisté 5) Příběhy z čáry: Lenka a Honzík 6) Přepadení republiky 7) Bavorská osmnáctka 8) Prokleté šarže 9) Norimberský expres 10) Basa 11) Zabíjačka 12) Traumarš 13) Poradce 14) Muničák 15) Imunita 16) Pytláci 17) Proč Zelení dragouni? 18) Rejstřík slangových výrazů 19) Obrazová příloha

Sdílet