Carl Gustav Jung a ztracená evangelia

Až do roku 1945 měla veřejnost k dispozici pouhých pár zlomků evangelií, která kdysi z různých důvodů nebyla zařazena do Bible a byla považována za ztracená. Svitky od Mrtvého moře, dílo mužů z asketické židovské komunity esénů z Kumránu, lokality ležící nedaleko Jeruzaléma, a knihovna z Nag Hammádí, sbírka knih z papyru sepsaných členy gnostické sekty dvě či tři století po Ježíšově době a nalezených v nádobách ukrytých v odlehlé hornoegyptské jeskyni, znamenaly předěl ve spirituálních dějinách. Carl Gustav Jung se nekanonickými díly, která měl k dispozici, dlouhodobě zabýval. Novými poválečnými objevy byl okouzlen a brzy po jejich přeložení je zařadil mezi základní texty, které nesou klíčové poselství o přirozenosti a procesech lidské psýché. Měl s nimi osobní zkušenost, protože se s nimi setkal už předtím ve formě snů, fantazií nebo aktivní imaginace. Žíznění tehdejších autorů po duchovnu chápal jako projev lidské psýché a její touhy po nalezení zdroje všeho bytí. Když se začal věnovat myšlence na vypracování studie o antických gnostických textech, chtěl tím podpořit a uvést do širších souvislostí svou vlastní zkušenost, stejně jako zkušenosti svých pacientů, jejichž život byl orientován duchovně. "Nepotřebuji v Boha věřit, já vím..." Výrokem ze známého rozhovoru prozradil svoje gnostické životní směřování. Stephan A. Hoeller vyvádí tuto starobylou nauku ze stínů minulosti a staví ji do přímé konfrontace s klíčovými problémy, s nimiž se potýkáme dnes. Ukazuje Jungův citlivý vhled do mýtů, symbolů a metafor gnostiků a jejich význam pro dnešní dobu. Tato kniha je o ztracených evangeliích, tedy především o gnózi, o skutečné individuaci lidské psýché. Je proto velice významným příspěvkem k dosažení mety, k níž směřoval jak C. G. Jung, tak i antičtí gnostikové: K osvobození ducha od temnoty omezenosti a nevědomosti.

Sdílet