Vůle a štěstí leteckého mechanika

Autoři vzpomínkové literatury z leteckého prostředí jsou ve většině případů piloti, ale o pestré zážitky a množství příhod nemají nouzi ani letečtí mechanici. Důkazem je i kniha Vůle a štěstí leteckého mechanika, přibližující letectví z té doposud málo známé strany. Její autor, letecký mechanik Josef Žemlička, zasvětil letectví celý svůj život a v roce 1997 o něj i málem přišel při tragické nehodě vrtulníku v Krkonoších. Právě této události, ze které Josef Žemlička shodou šťastných náhod a okolností vyvázl „jen“ s řadou těžkých zranění a jako jediný z celé posádky přežil, je věnována úvodní část knihy. Následný dlouhý nemocniční pobyt a rekonvalescence, po více jak dvou desítkách operací, vedly autora k zamyšlení nad společnou cestou se svojí velkou celoživotní láskou – letadly a vrtulníky. Postupně skládal dohromady vzpomínky na své první letecké zkušenosti získávané na svazarmovském letišti Krašovice u Písku, na léta strávená ve vojenské škole leteckých mechaniků, ale i období běžného života u vrtulníkového útvaru. Tak jako pro mnohé jiné byl i pro Josefa Žemličku zlomový rok 1968 a následné změny, které pro něj vyústily vyhozením z řad Československé lidové armády. Shodou šťastných náhod nalezl následně uplatnění jako letecký mechanik i v civilním sektoru. Nejprve u Svazarmu na letišti ve Strakonicích a posléze u podniku Slov-air. Právě povídky z tohoto období čtenářům, alespoň částečně, navozují atmosféru složitého života zemědělských pilotů – práškařů a jejich mechaniků. Posádky často pracovaly a přežívaly v nelehkých podmínkách, komplikovaných i odloučením od svých rodin. Dennodenní intenzivní létání od časného ranního rozbřesku až do západu slunce však, vedle dřiny, mělo i své kouzlo a přinášelo rovněž veselé a mnohdy až neuvěřitelné příhody. A právě některé z nich autor zachytil ve svých knižních vzpomínkách. Události po roce 1989 přinesly Josefu Žemličkovi další změnu do života v podobě návratu do armády. Shodou okolností sloužil opět na letišti Krašovice u Písku, kde před léty začínal. Jen na místo sportovních větroňů a později vojenských vrtulníků se tam, na počátku devadesátých let, nacházela letka bezpilotních průzkumných prostředků VR-3 Rejs. Tato epizoda však netrvala dlouho. Z důvodu reforem došlo ke zrušení letky a Josef Žemlička odešel definitivně do civilu. Jednoho večera při opékání prasete na hosínském letišti byl osloven s nabídkou, jestli by nechtěl nastoupit k jedné soukromé firmě provozující vrtulníky. Josef Žemlička souhlasně kývl, a to mu v brzké době výrazně změnilo život. O tom ale nejlépe vypovídá kniha Vůle a štěstí leteckého mechanika.

Sdílet