Útok na pekárnu

Přečetla jsem jedním tahem, ilustrace nejsou zcela moje krevní skupina, ale příběh pobaví a zaujme, pokud si ho člověk skutečně představí v reálu

Příjemně strávený čas. Haruki dokáže zamotat hlavu každému, člověk se musí na jeho příběhy dívat jinak než ze své perspektivy.

Drobná jednohubka s místy krkolomným překladem, kde se nikdo racionálně nezeptá: "Proč?". Zdá se mi, že Murakami by neměl pokračovat ve psaní povídek a házet tak čtenářům drobky koláčů (dobré, ale jenom drobky). Každé jeho nepovídkové dílo je klenotem magického realismu a současné literatury vůbec, jeho povídky však vždy přinesou nad míru originální nápad (jako třeba zrovna u této knížky nebo u Spánku), který však kvůli délce povídky zůstává nadále neopracován.

Další taková krásně ilustrovaná oddychovka. Obě povídky byly pěkné, první byla zajímavá střetem pekaře a dvojice, v druhé mi přišla na mysl myšlenka nepochopeného vztahu, pro manžela překvapení jednání ženy.

Útok na pekárnu je tak trochu jiný Murakami. Žádné nadpřirozené události, žádné metafory. Pouze představa neukojitelného (metafyzického) hladu. Chápu rozpačité přijetí, ostatně ne každému vyhovuje číst mezi řádky a pátrat po náznacích. V krátkém textu není prostor pro vykreslení charakterů, autor nepoužívá jména a vše působí maličko neosobně. Samotný (zdánlivě absurdní) děj je plný skrytých myšlenek, bohatě ilustrovaný německou výtvarnicí Kat Menschik (jejíž kresby jsem obdivovala už v povídkách Spánek a Birthday girl). Všechny ilustrace jsou tentokrát v bílých, tělových a černých odstínech, které dokonale dotvářejí zdánlivě jednoduchý příběh plný absurdit. Haruki Murakami stylem sobě vlastním poukazuje na všudypřítomný konzum a nutí čtenáře přemýšlet.