The Last Letter

Asi nejlepší kniha, kterou jsem četla od Rebeccy Yarros ... kniha plné dávky emocí, slza od začátku do konce, opravdu silný příběh, na který budete ještě dlouho myslet po přečtení poslední stránky.

Příběh sleduje Ellu a Becketta – dva lidi, které spojí dopisy, sliby a ztráty, na které se nedá připravit. Co začíná jako nenápadná korespondence, se postupně mění v hluboký, syrový vztah, kde láska není jen krásná… ale hlavně bolestivě skutečná 💔 Tohle není jen romantika. Tohle je příběh o: úmrtí a ztrátě, která ti vezme půdu pod nohama rakovině, která nehraje fér lásce, která musí obstát i tam, kde by jiní dávno odešli A právě v tom je tahle kniha tak silná – nic ti neulehčuje. Žádný růžový filtr. Jen realita, která občas bolí víc, než by měla. Rebecca Yarros má talent vzít obyčejné emoce a vyždímat z nich maximum. Každá stránka tě nutí cítit – naději, strach, bolest… a pak ti to všechno vezme a znovu složí dohromady. A ano. Budeš brečet. Ne jednou. Ne decentně. Ale takovým tím způsobem, kdy zavřeš knihu a jen koukáš do prázdna, protože potřebuješ rozdýchat, co se právě stalo 😭 💬 Co na tom miluju? Autentičnost. Nic není přehnaně sladké, nic není umělé. Postavy dělají chyby, bojují, padají – a právě proto působí tak reálně. 💬 Co mi trochu nesedlo? Na někoho to může být až moc. Ta emoční nálož je fakt heavy a občas máš pocit, že už je toho prostě… hodně. 📌 Pro koho to je: pokud chceš příběh, co tě zasáhne naplno pokud zvládneš těžká témata jako smrt a nemoc pokud hledáš romantiku, která není jen hezká, ale i bolestivá 📌 Pro koho ne: jestli chceš něco lehkého na odreagování → tady si spíš emocionálně naložíš 💭 Můj stav po dočtení: zlomené srdce, prázdná duše a potřeba obejmout všechny, co mám ráda Tohle je přesně ten typ knihy, kterou si nepamatuješ kvůli ději… ale kvůli tomu, jak ses u ní cítila.

Ani nevim jak tuhle knihu popsat. Na jednu stranu to bylo plné lásky a na druhou stranu se tam stalo opravdu hodně věci, které člověk zažít nechce. Rebecca opět dokázala, ze je to skvělá spisovatelka.