Rudá volavka

Skvělá knížka, i když z ní mrazí, protože věrně popisuje zákulisí ruské zpravodajské služby.

Knihu jsem přečetla jedním dechem! Film má úplně jiný konec, a musím říct, že knížka je lepší. Ale to asi vždycky :).

Úžasná knížka, i když zrovna navyhledavam tenhle žánr, tak mě opravdu prekvapila a jsem z velmi nadšená. Po přečtení jsem zhlédla film a ten mě naopak zklamal.

Kniha dobrá, ale po shlédnutí filmu jsem čekala něco lepšího. Konec úplně jiný než ve filmu i když se říká, že je vždy knižní předloha lepší než film, tady je to obráceně.

Rudá volavka vypadá jako exponát ze skanzenu. Studenoválečnická kniha, která ovšem literárním stylem, pojetím i tématem přichází asi o třicet let pozdě stejně jako sám debutující autor. Jakkoliv je místy (zejména zpočátku) psaná relativně čtivým jazykem, v druhé půlce ztrácí tempo a v podstatě čekáte na nekonečně oddalovanou a očekávanou katarzi. Především je ale plná úplně neuvěřitelných žánrových klišé, od poněkud samoúčelných a tempo brzdících "receptů" jako od Umberta Eca na konci každé kapitoly, přes všechny trapnost vzbuzující ruské stereotypy (když Ruska, tak samozřejmě stepilá křehká blondýna a současně bývalá primabalerína a současně geniální matematický mozek, agenti KGB vyjma zběhů jsou do jednoho odporní, plešatí, cyničtí, slizcí byrokrati, agenti CIA naopak do jednoho machři a veltmani s neodolatelným úsměvem, humorem a westernovým smyslem pro spravedlnost), až po šílené sprominutím prasečkářské a sexistické pasáže, které donekonečna slizce pokukují po vlastní hlavní postavě a i ve vypjaté scéně, kdy jí jde o život, neopomenou vyzdvihnout, kterak se jí klenou ňadra a "pevný zadeček". Hlavní postava pak působí lehce neživotně a nesympaticky, jako fiflana zmítaná svými hormony a chtíčem, kterou můžou mužní hrdinové setrvale poučovat, překvapovat a zachraňovat. Uf! Zkrátka: klasická brakovka, guilty pleasure a pulp, který k ohromnému štěstí autora uchopil (a trošku k lepšímu přepsal) film.