Říše zlatých očí

Nejlepši kniha na trhu pro rok 2026, těším se na další část

U některých knih se člověk musí ptát, proč vůbec vyšly. Neoriginální, nekonzistentní, nezajímavý. Je to jako číst něco, co za dva dny sepíše AI.

Mia je zdánlivě obyčejná dospělá žena. Má práci „zvířecí terapeutky“, která jí zajišťuje poměrně pohodlný život, a vlastně nemá důvod si stěžovat. Má dva nejlepší kamarády, kteří ji podrží a dokáží ji vždy zvednout náladu, pokud se necítí dobře a vlastně si nemůže v celku na nic moc stěžovat. Snad jen na to, že nemá na blízku rodinu. Až do dne, kdy zjistí, že její poklidné dny mezi lidmi jsou sečteny a ona se musí vrátit zpět tam, kam patří. Mezi víly. Raven je tak trochu arogantní idiot, který Miu vytáčí už od prvního setkání (a ona se ho tak trochu bojí, protože tuší co se mezi nimi děje) a zároveň je jedním z důvodů, proč její život mezi lidmi končí. A to ještě Mia netuší, co všechno na ni čeká po návratu do říše. Příběh je vyprávěný převážně z pohledu Mii, i když se nám dostane i několika kapitol z Ravenova pohledu. A právě to jsem si užívala, protože nám to dovolí nahlédnout trochu pod jeho masku a pochopit, že tenhle přestárlý vílák možná nebude takový kretén, jak se na první pohled tváří. Pokud máte rádi zvířátka, sarkasmus a tropes jako Víly, Enemies to Lovers, Fated Mates nebo Forced Proximity, tenhle příběh by vás mohl bavit. Mia není žádná naivní devatenácti letá hrdinka, která čeká, až ji někdo zachrání. Je to třicetiletá žena, která ví, co od života chce, a rozhodně si nenechá všechno jen tak líbit (hlavně ne od Ravena). Raven je většinu času grumpy a arogantní, ale když na chvíli odhodí svou masku, zjistíte, že ho vlastně dokážete mít i rádi. V knize je kladen poměrně velký důraz na romantickou linku, takže samotný fantastický svět říše dostáváme dávkovaný postupně a velmi pozvolna. Zatím se proto nedozvíme úplně všechno o tom, co všechno jsou víly schopné a jak celý jejich svět funguje. Na druhou stranu nechybí zajímavé situace, kouzelní tvorové a náznaky toho, že říše má rozhodně mnohem víc co nabídnout. Osobně se mi kniha líbila. Příběh je svižný, čtivý, postavy mě bavily a postupné odhalování jednotlivých detailů mě drželo u čtení. Neměla jsem pocit, že by se děj zbytečně vlekl, a přestože je první díl hodně zaměřený na romantickou linku, autorka nám zároveň naservírovala dostatek náznaků, aby nás nalákala na pokračování. A na to, že se jedná o autorčinu prvotinu, mi Probuzení přijde jako velmi povedený začátek. O to víc se těším na další díly, které podle všeho slibují mnohem větší ponoření do světa říše, jejího fungování a toho, co všechno se za jejími hranicemi ukrývá. Za mě tedy příjemná romantasy, která má potenciál v dalších dílech pěkně rozkvést.

Mohou se vyskytnout spoilery. . . Tato romantasy o vílách kombinuje prvky městské fantasy, jejíž prostřednictvím začíná, se smyšleným světem z prostředí v posledních letech velmi oblíbeným. Příběh od začátku pracuje se znalostí těchto světů vypravěčkou, tudíž informace o světě, který se může zdát předkládat zajímavý potenciál, jsou podávány roztříštěně v závislosti na tom, co se zrovna řeší a děje. Potenciál pro propracovaný svět a systém nicméně, jak už subžánrové zařazení napovídá, ve velkém ustupuje do pozadí před vztahovou linií, která se ujímá dominantní role. Příběh spadá spíše do kategorie New Adult, postavy jsou dospělé a v knize se objeví několik explicitních scén a mnohem více narážek. Ze vztahové linie jsem při čtení nedokázala cítit chemii, vývoj, přirozenost. Ač nastavení světa se snaží rychlost vztahu obhajovat, romantika a vývoj je zaměňována za fyzično a opěvování muskulatury. Příběh se drží na druhé koleji a nabízí nekonzistentnost. Na jedné straně sice stojí záležitosti jako dlouhodobá manipulace celým lidem říše, proti tomu však stojí ohýbání pravidel podle toho, jak se to zrovna hodí, i když to může dojít až do fáze, kdy informace vzájemně příliš nekorespondují. Worldbuilding nedostal dost prostoru na to, aby byl celistvý. Když kniha najde své čtenáře, kteří si potrpí na klišé, víly, tropes jako od nepřátel k milencům nebo nucená blízkost, kteří chtějí vypnout a odpočinout si u vztahu okořeněném trochou fantastiky, dostanou knihu, která je bude bavit.

ON: Podmaním si tě a přinutím tě pokleknout... ONA: Naser si, výsosti. JÁ: A takhle začalo moje čtení 'Říše zlatých očí: Probuzení' od Lucie Bajové. Díl: 1 z trilogie Žánr: romantasy s urban prvky ‍♀️ Nakladatelství: Fobos (2026) Tropes: enemies to lovers, nucený sňatek, fated mates, touch her and die, vzácný dar/komunikace se zvířaty, missunderstood villain, skryté pravdy, he was protecting her all along, tajemství Miandra je víla žijící a ukrývající se ve světě lidí. Nechce domů do Nerridie, protože se odmítla poklonit tajemnému princi Ravenovi. Ten jí ale najde, odvede, a přede všemi jí udělá svou ženou. Co teď? Knihu jsem si přečetla v rámci #spoluprace s @luciebajova_piseknihy @nasenakladatelstvi @knihydobrovsky . Děkuju moc ✨. Na první pohled možná další vílí romantasy, ale kniha mě přesvědčila, že i známé tropes můžou fungovat trochu jinak. Hlavní hrdinka není žádná křehká víla, která čeká, až ji někdo zachrání. Je svá, paličatá, má dobré srdce a schopnost komunikovat se zvířaty. Pomáhá jim, nenechá se jen tak rozhodit a už vůbec se nehodlá podřídit princi jen proto, že ji k němu něco neodolatelně táhne (vrrr, kousavá dynamika). Co mě ale opravdu bavilo, je samotné fungování vílí společnosti. Víly jsou rozdělené do kast, které se odrážejí i ve vzhledu. Čím vyšší kasta, tím tmavší vlasy a oči, zatímco u nižších kast převládají světlejší rysy. A do toho přichází ovládání mysli - mocnější víly dokážou těm slabším číst myšlenky, a dokonce je ovládat. Mia totiž dokáže slyšet i samotného krále, ale na rozdíl od ostatních se mu nemusí automaticky podřídit. Právě takové drobnosti mě baví. Svět nemusí mít stovky složitých pravidel, aby působil zajímavě. Dvorské intriky, politické machinace a boj o moc dodávají příběhu další napětí. Mia navíc postupně odhaluje své schopnosti a zjišťuje, že je mnohem mocnější, než si myslela. Ravena jsem si samozřejmě zamilovala, protože přesně takoví hrdinové jsou můj typ. Ale co mě překvapilo nejvíc? Že ani on nedokázal zastínit Miu. A ten závěr? CLIFFHANGER! Po dočtení jsem měla jedinou myšlenku: KDE JE DALŠÍ DÍL? PROČ HO JEŠTĚ NEMÁM?! 5⭐️. #risezlatychoci #luciebajova #romantasy