Recenze na knihu
Podej mi ruku Tove Alsterdal

Není to ani severské krimi ani thriller jak jsem původně předpokládal ale psychologické drama o sobectví, zlobě, neodpustění celoživotnímu zpracování křivdy a traumatu, rozpadu rodiny a s tím související sociálně negativní dopady na rodinu. Příběh je určitě zajímavě vystavěný, určitě dobré téma a v některých částech velmi silné místa ve kterých odkrývá temná zákoutí lidské mysli. Ale musím vytknout velké množství balastu a v mnoha případech, tedy aspoň pro mě osobně, dost nezdařilé skoky v ději. Někdy to bylo fajn ale často naopak tím způsobem jak to bylo zaobaleno takovým balastem vypravěčsky podle mě nezáživně že dost dlouho trvalo než jsem se zpět usadil v ději v jeho čase a prostoru... Zaujalo mě vylíčení duše hlavní hrdinky matky která opustí své děti a jde dělat revoluci někam na úplně jiný světadíl. Naivita, sebestřednost neschopnost sebereflexe co objektivního nazírání na věc. A tohle je tu stále. Navíc doslov knihy na mě opět zapůsobil jako rudy hadr na býka. Ano samozřejmě zvěrstva vojenské junty jsou neomluvitelné ale je třeba brát vše v kontextu. Každá akce vyvolává reakci. Není možné odsoudit toto ale glorifikovat marxistický teror. A vidíme to i dnes kdy.se zaměňuje příčina s následkem v případě aktuální války v pásmu Gazy. Narozdíl od autorky si myslím že řešení podobných společenských traumat je jen v odpuštění, udělat tlustou čáru za minulostí. Memento Mori....