Recenze na knihu
Ikigai Japonská cesta k nalezení smyslu života Ken Mogi

Každý člověk si v knihách nutně nachází své vlastní podněty. I proto je hodnocení vždy odrazem stávajícího rozpoložení čtenáře. Třeba za pár let svůj názor změní s tím, jak se změní on samotný. V případě Mogiho knihy Ikigai je však problém v samotné celistvosti. Samotná myšlenka zásad Ikigai ("žít smysluplně") je velice hluboká a má nesmírnou cenu. Autor se však rozhodl, že jí podpoří příklady z japonské společnosti a jen tím myšlence uškodil. Krásnou myšlenku Ikigai tak dehonestoval vykonstruovanými příklady. Což o to, to autoři zpravidla dělají. Ale alespoň by mohl zachovat celistvost úvah a neobdivovat jednou to, co o 15 stran později jinde kritizuje. Například kritizuje hierarchický systém s pár lidmi nahoře a o chvíli později vyzdvihuje hierarchické nastavení sumó. Masové hry v Koreji, kde lidem nedává režim možnost volit vlastní cestu, dle něj kultivují skupinovou mentalitu, což je dle něj v souladu s Ikigai. Všechny tyhle rozpory bych ještě přešel, ale poslední kapkou a rozhodnutím nečíst ani stránku dál bylo vyzdvihování kultury "anime převleků", které i "stydlivé dívce umožní stát se středem pozornosti a zažít obdiv nadšených fanoušků." Jakoby ve vnějším hodnocení byla ukryta nějaká pozoruhodná hodnota, kterou máme odemčít. Vždyť to je přece v úplném rozporu s vnitřním klidem, které má Ikigai pomoci nalézt. Takže závěr - námět knihy je nesmírně zajímavý, ale osobně bych zvolil zpracování od jiného autora.