Recenze na knihu
Na Zapadnom fronte bez peremen Erich Maria Remarque

Knihy jsem se bála, tyto témata nejsou úplně mým šálkem kávy. Byla jsem příjemně překvapena, nádherně bolestivá kniha z které chvílemi až mrazí.

Silný příběh kde hlavní hrdina čelí hrůzám války, postupně ztrácí své kamarády i sám sebe.

Silný příběh o beznaději války, ale i o přátelství, pomstě a všem dobrém, co kluky na západní frontě potkalo.

Knihu jsem četla k povinné četbě, viděla jsem i film, ale kniha je určitě mnohem lepší! Doporučuji si radši přečíst knihu.

Koukali jsme ve škole v hodině na film a pak o něm měli napsat slohovku. Jenže mě to tak zaujalo, že jsem si stejně přečetla i knihu. Je to.. silné. Co k tomu říct, rozhodně nelituju a navíc jsem tím sfoukla na střední i knihu z povinné četby. Ale můžu doporučit, stojí to za to.

Paul byl jeden z těch hrdinů, kteří večer usínají s pocitem, že zítra už tu být nemusí, protože pravděpodobnost, že ještě někdy uvidí svou rodinu, že si obstarají jídlo, že každý den neumře někomu kamarád, je na bodu mrazu. Dnešní lidi neví co je to válka, neví, že vás tam venku všechno pomalu drtí, že denně umírají vojáci, že nemáte skoro žádnou naději, že jste absolutně bezcitní a jediné, co dokážete říct je:Proč? Utěšuje vás pouhý dech vašich přátel. Jediná vaše rodina tady, jsou oni. Jediná radost jsou oni. To jediné, kvůli čemu se ráno probudíte, aspoň trochu šťastní je, že jsou tu s vámi. Paul takové přátele měl. Katcza,který dokázal kdykoli obstarat jídlo. Tjaden, který snědl vždy nejvíc. Albert, který byl plný humoru. Muller,Detering,Haie,Kemerich,Leer… -a ti všichni umřeli. I kdyby se vrátili domů, už by to nebyli oni. Už by tam nepatřili. Nepřizpůsobili by se tomuhle životu a spousta z nich by spáchala sebevraždu. (Tohle jsem napsala ve svých třinácti letech, kdy jsme měli tuto knihu v povinné četbě a jsem moc ráda, že jsem si jí kdy přečetla)

Silný a poutavý příběh, který je tak pravdivý až to bolí.

Poučná kniha nejen pro milovníky první světové války. Skvěle napsaná a chytne za srdce každého svým silným příběhem.

Příští rok to bude 100 let od konce první světové války, od té doby byly další desítky válečných konfliktů a vždy je to stejné. Mladí vojáci, kteří mají život před sebou umírají v nesmyslných válkách z důvodů, které neznají ani oni sami. Silný příběh o životě, přátelství, utrpení a smrti.

S touto knihou jsem se seznámila ještě ve škole, kdy patřila do naší povinné četby, jako jedna z mála mě opravdu zaujala a bavila. Moc hezké zpracování válečného tématu, realismus, místy až naturalismus, který dodává knížce drsný a realistický obraz války. Rozhodně by si ji měl každý středoškolák do povinné četby zařadit a vzít si s ní ponaučení.

Další z povinných knih na školách. Dle mého názoru by ji měl číst každý, protože popisuje hrůzy druhé světové války. Člověk by si měl uvědomit, jaká zvěrstva se děla.

Podle mě jde o jedno z nejlepších zpracování tohoto tématu. K přesnému popisu reality se přidává ještě něco "dalšího" a to z knihy dělá klasiku, ke které se vždy ráda vrátím.

Příběh o tom, jak student gymnázia jde do války, kde později umírá.

Mistrovske dilo, zajimava promena chlapcu.

Nádherná knížka, která má poutavý děj a čte se velmi dobře. Konec knihy byl prostě skvělý.

Silne tema, silny pribeh. Verim, ze neni pro kazdeho.

Pěkná a silná knížka, i přesto, že je starší, četla se mi dobře. Přiblížila mi některé události a ač nejsem člověk, který gby se zajímal o historii, bavila mě.

Tato kniha je určena spíše mužům, myslím, že pro ženu to není moc záživné čtení (podotýkám že nečtu červenou knihovnu) . Hezký psané, ale podruhé bych si ji neprecetla

Zahanbeně přiznávám, že ačkoli se jedná o klasiku, k jejímu čtení jsem se musela nutit. Přečtena pouze jako povinná četba, znovu už nikdy, děj mi přišel nezáživný. Možná to jen není to pravé pro mě a kniha více zabaví pány.

Klasický příběh. Na škole je to povinná četba, ale četla jsem ji až na popud manžela.