Recenze na knihu
Hoří ti táta (poškozené) Viktorie Hanišová

Seznamujeme se s lehce vyhořelou, bezdětnou a svobodnou spisovatelkou Ladou, která touží znovu nastartovat svou kariéru, ale nedaří se jí vymyslet téma své nové knihy. To se změní ve chvíli, kdy se jí z pro ní nepochopitelných důvodů pokusí upálit otec, který nakonec svým zraněním v nemocnici podlehne. Ladu pohání vztek a touha se pomstít tomu, kdo je za smrt otce zodpovědný. Zároveň se rozhodne využít tuto hrůznou zkušenost jako hlavní téma knihy, která ji má vynést zpět na výsluní. Aby mohla záležitost s otcem v sobě uzavřít a žít dál, musí zjistit a pochopit, proč to udělal, co ho k tomu přimělo. Možná ho i pomstít a ublížit někomu konkrétnímu, kdo ví? Dvě roviny vyprávění - jedna popisuje počínání a život spisovatelky/dcery tak, jak ji vnímá okolí, druhá je jakousi sondou do její mysli, do její hlavy a ukazuje, o čem přemýšlí. To, co ostatní nevidí, protože je k tomu nepustí. Ačkoliv je Hanišová jednou z mých oblíbených autorek, s touto knihou to šlo od začátku od desíti k pěti. Děj knížky by šel bez problémů shrnout do jedné, nebo možná do dvou vět. A je to na ní znát. Čtete přes 200 stránek se táhnoucí příběh, který vlastně téměř nic nevypráví, kromě začátku a vyhroceného konce se nic neděje. Vše se točí jen kolem politiky, vnucují se názory. Postava Lady je nesympatická, ublížená zahořklá ženská. Pro mě je Hoří ti táta rozhodně zatím největším zklamáním letošního roku..

Na knize je nejlepší její název. I začátek knihy vypadá slibně, slibuje skvělé téma. Opravdu škoda, že autorka nešla do hloubky… s ubývajícími stránkami ubývá i nadšení z knihy.

Lada je spisovatelka, ale momentálně má „tvůrčí krizi“. Když se její táta na protest upálí před Poslaneckou sněmovnou, rozhodne se, že se rodinné vyšetřování o tom, proč to otec udělal, promění v rukopis. Sledujeme tak komplikované vztahy v rodině, ale hlavně společnost, která je nejen politicky rozdělena. Začátek knihy je vážně drsný, to jsem nečekala. Každopádně je skvěle napsaný. To mi však bylo jasné, neboť knihy Viktorie Hanišové mám moc ráda. Celý příběh působí velmi skutečně, a to i díky tomu, že se tu objevují reálné postavy, místa anebo třeba pořady. Při čtení jsem měla nutkání vyhledat si to o čem právě čtu. Mám ráda knihy o knihách, o tom, jak vznikají, co za jejich tvorbou všechno stojí a toho jsem si tu užila dost a dost, neboť je hlavní hrdinka spisovatelka. Je to kniha o politice a o takových, kteří dokáží zblbnout lidi k totálně scestným myšlenkám. Je to kniha na zamyšlení o tom, v jaké době žijeme a jak nás to může ovlivnit. Jelikož se o politiku nezajímám bylo to trochu téma mimo můj svět. Konec byl hodně, hodně zvláštní, vůbec jsem nevěděla, co si o něm mám myslet. Rozhodně zajímavá, ale jiná kniha. Přečtěte si ji a udělejte si na ni svůj vlastní názor. Myslím, že tentokrát budou recenze na tento příběh hodně rozdílné.

Velké zklamání, nechtělo se mi uvěřit, že se autorka snížila ke zkratkám "černá a bílá" - vzdělaný intelektuál vs dezolát, vzdělaný vševědoucí zachránce světa vs člověk intelektuálně degradující, člověk vědoucí vše nejlépe vs ten, kdo se, chudáček, nevyzná ve složité geopolitické situaci... a snůšce dalších klišé, proruského šmejda nevyjímaje. Celé mi to připadalo jako nějaká osobní pomsta politikům a dalším jmenovaným lidem, nad kterými se v knize autorka pohoršuje. Nepoznala bych v tom tvůrkyni Houbařky. Toto se za mě prostě nepovedlo.