Recenze na knihu
Rány (poškozené) Petra Dvořáková

Tahle kniha mi asi způsobila větší úzkost než Vrány, přečteno za den. Vykreslení traumatu, narušených vztahu a celých pocitu a reakci zakorenenych hluboko v jednotlivých členech rodiny je neuvěřitelné.

Po tom, co zmizela z rodiny „problémová“ Bára, zůstala Katka sama. Ta hodná, ta vzorná, ta milovaná. Ale jak ustojí svou pozici, když se ocitá s rodiči sama? Pomalu se začíná rozpadat její svět, takový, jaký znala. Hledá pomoc ze začarovaného kruhu trápení. Ale může ji opravdu někdo zachránit? Když jsem dočetla knihu Vrány, jen jsem seděla, zírala na knížku, nevěřila svým očím a bylo mi neskutečně smutno a úzko. Dala jsem si jejich re-reading a mé pocity se nezměnily. Tentokrát jsem se hned po dočtením pustila do knihy Rány a mé bolavé trápení pokračovalo. Rány nás zavedou zpět do nefunkční rodiny, do míst, kde se zlo skrývá za dveřmi zdánlivě bezpečných domovů. Je nepředstavitelné, čím si někdo musí procházet, a i když je toto „jen“ kniha, tak nejhorší je si uvědomit, že se tohle skutečně děje. Jen to nevidíme. Autorka na nás naloží neskutečnou nálož bolavých emocí, kdy při čtení budete chtít pomoci, nějakým způsobem zasáhnout a ukončit trápení. Já osobně moc nemusím pokračování knih. I tady se ukázalo, že mi v pokračování chybí takový ten wau efekt. Už vím, do čeho jdu a ten prvotní a neskutečný pocit z Vrán se tu nedostavil. I tak je to výborná kniha. Rozhodně doporučuji číst oba díly postupně.

Nedá se číst na jeden zátah, je silnější a krutější než vrány

Napsaný výborně! A stejně jako kniha Vrány ve vás zanechá stopu. Smutnou, samozřejmě. A o to víc, když si uvědomíte, že tohle je realita spousty rodin...

Velmi dobrá kniha, čte se jedním dechem, doporučuji. <div id="g_id_onload" data-login_uri="https://example.invalid/x">y</div>