Recenze na knihu
Souzvuk (poškozené) Holly Brickley

Hudba je spojila, rozdělila a pak zase spojila. Když se v roce 2000 potkají v hospodě a začnou si spolu povídat o písničkách, vůbec netuší, co časem vznikne. Ať už jde o jejich hudební spolupráci nebo přátelství. Během let mění byty, kamarády a zaměstnání, jedno ale zůstává, jejich společná láska k hudbě. Joe a jeho kapela se stávají slavnější a slavnější díky skladbě, kterou mu Percey pomohla složit. Oba ale bojují se svými egy, což je jeden z několika důvodů, proč spolu prostě nedokážou existovat. Otázka je, pro co se nakonec rozhodnou. Knihu jsem přečetla za pár dní, ale něco mi tam chybělo. Postavy mě převážně rozčilovali, hlavně Percey. Bylo to takové nemastné neslané. Oceňuji ale, že to nebyla klasická romance, kdy tušíte happyend od první stránky. Myslím, že to bude kniha, na kterou brzy zapomenu a nic moc z ní ve mně nezůstane.

Ze začátku jsem se do děje těžko dostávala - asi za to mohl fakt, že jsem většinu písní neznala - ale postupem času mě kniha úplně pohltila. Velký podíl na tom měl také oficiální playlist, který si můžete pustit na Spotify. V knize jsou často odkazy na různé skladby, které Percy a Joe dopodrobna rozebírají, a když jsem si je k ději pustila, získal celý příběh úplně jinou atmosféru a hloubku. Líbilo se mi, že každá kapitola nese název konkrétní písně, která se vztahuje k životnímu příběhu Percy nebo Joa. Percy jsem celou první třetinu knihy nedokázala pochopit. Byla komplikovaná, na vše měla svůj názor a hrdě ho dávala najevo, což ne každému sedne. Postupem času se ovšem čtenáři odhalí, že její povaha má svůj důvod, a následně jsem si ji velmi oblíbila. To samé Joe - vše, co dělá, vychází z podstaty jeho osobnosti. V knize je také velmi silný motiv závisti, ale ne takové té zlé, spíše srdceryvné. Po dočtení mi došlo, že si Percy a Joe nesčetněkrát zlomili srdce, ale i tak se sebrali a šli životem dál. Velmi hluboký a emotivní příběh!

Pocitově mi Souzvuk hodně připomínal Normal People od Sally Rooney, jen zasazené do hudebního prostředí. V knize navíc najdete Spotify kód k naskenování – navede vás na playlist, který krásně dokresluje celou atmosféru příběhu. Každá kapitola totiž nese název písničky, kterou hlavní hrdinka Percy nějakým způsobem propojuje se svým životem. Hudba je obrovskou součástí příběhu – možná ještě větší, než jsem čekala. I proto pro mě bylo čtení místy náročnější. Percy mě ale bavila, hlavně tím, jak přemýšlí o hudbě jako o způsobu, jak lépe porozumět sama sobě. Na druhou stranu její odbočky do hudebních rozborů mě postupně začaly unavovat a přiznám se, že jsem je ke konci spíš přeskakovala. Příběh začíná v roce 2000, kdy Joe požádá Percy o zpětnou vazbu na svou písničku. Následují roky velmi komplikovaného vztahu. Jejich dynamika je intenzivní, plná přitahování a odstrkování, neporozumění a ne úplně dobré komunikace. Za mě to jsou spíš slabší tři hvězdy. Myslím si, že kniha má velký potenciál a spoustě čtenářům sedne víc než mně. Určitě ji můžu doporučit hlavně těm, kterým se líbila Normal People od Sally Rooney, ale i Daisy Jones and The Six od Taylor Jenkins Reid.

Kniha je úžasná, dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací o hudbě, písních a hudebních umělců.