Recenze na knihu
Dubliňané (poškozené) James Joyce

Oddechové čtení na dva večery, některé povídky nejsou tak jasné, jiné Vám navodí příjemnou atmosféru světa, jenž netuší, že ho čeká Velká válka. Je to zajímavý vhled, téměř drobnohled, do špinavých uliček, ale i navoněných dam a pánů v obleku.

Naprosto úžasná kniha, která stojí za přečtení. Dalo by se říci, že jednotlivé povídky dohromady skládají obraz Dublinu a jeho obyvatel 20. století. Není to jednoduchá kniha, ale pod svým povrchem skrývá hluboký obsah.

Dublin a jeho obyvatelé na začátku 20. století. Patnáct povídek z běžného života, díky nimž poznáme, jak se v Irsku v té době žilo. Tuhle knížku už mám doma nějaký ten čas. Jelikož mám ráda odeonky, většinou je nakupuji bez většího rozmyslu a zkoumání, cože je to vlastně za knihu. Tady mi bylo jasné, že se jedná o klasiku, ale jelikož na knize není uvedena ani anotace, šla jsem tentokrát úplně do neznáma. Přiznám se vám, že jsem díky tomu nevěděla, že čtu vlastně povídky a díky tomu jsem v prvních třech hledala stále nějaké spojitosti, které jsem nenacházela, takže jsem byla dost zmatená :-D Ani poté se to však pro mě moc nezlepšilo. Povídky mě moc nebavily, asi jsem měla více číst mezi řádky, abych pobrala vše, co nám chtěl autor předat. Na to, že je to útlá kniha, mě docela potrápila. Rozhodně zajímavý vhled do života v Irsku, ale jinak mé první setkání s Joycem nedopadlo moc dobře.