Recenze na knihu
Umění zmizet (poškozené) Sarah Pekkanen

Dočítám poslední řádky, zavírám knihu a chvilku jen tak sedím a přemýšlím co vše je matka ochotna udělat pro svou dceru a naopak. Od první stránky jsem byla napnutá jako struna a častokrát jsem si položila otázku „Co se to tu děje?” Je to velmi dobře zpracovaný příběh s několika momenty, kdy si člověka napadne, to snad nemůže být pravda, musí to být jinak a i když jsem tak nějak tušila, stejně mě poslední kapitola překvapila.

Nejdřív se zdá, že to bude zdlouhavý příběh dvou generací žen, matky a dcery. Jediný moment pak změní tempo v akční jízdu, ve které nevíte, komu věřit a jaká tajemství se ještě dostanou na povrch. Jsou nějaká, která by neměla nikdy spatřit světlo světa? A kdo je tu viník, kdo oběť, kdo lhář a kdo zachránce? Sarah Pekkanen vytvořila komplexní postavy, uvěřitelné a čtenář s nimi soucítí, i když je jejich chování často znepokojující. I každá ze scén dokazuje, jak precizně autorka zkoumala fragmenty příběhu, tak, aby maximálně odpovídaly realitě i v detailech. Otevírá témata důvěry, lží, rodinných tajemství, mateřské lásky a manipulace. Přestože primárně bude kniha patřit k těm, pro které sáhnou ženské čtenářky, jsem rád, že jsem ji přečetl.

Kniha mě moc bavila, je to vyprávění matky, která v 18 utekla těhotná od rodiny , aby vychovávala dítě někde v bezpečí, kde ji nikdo nezná, a její už dospělé dcery. Matka je na dceři úplně závislá, ale nechce jí říct nic o své minulosti, o rodině , o tajemství které ukrývá. A dcera začne pátrat, chce žít svůj život a matka ji nechce jít. Je to zajímavý a napínavý příběh

První část je pozvolná, posléze se to rozjelo do zajímavého psychologického thrilleru.