Recenze na knihu
Dvůr roztříštěné harmonie Sarah J. Maasová

Prakticky všechny postavy vypadli že svých charakterů.Jestli je to úmyslně, tak se mi tato změna nezamlouvá. Tolik jsem se těšila na Azrielovy kapitoly. Ale to jak vystupuje, jak jedná. Sarah z něj v podstatě udělala nového Tamlina. Vůbec nevystupuje jako v předchozích knihách. Elain jsem nikdy neměla ráda, ale v této knize je naprosto nesnesitelná. Chápu že mateřství musí být krásné, ale nepotřebuju mít v každé kapitole zmíněné kojení nebo jak Feyre teče mlíko a jak má rozedřené bradavky. A to jak tahle kniha naprosto zahodila celý ten vztah mezi Nestou a Cassem, který vybudovala předchozí kniha, je opravdu smutný. A teď to dobré: Nesta Po předchozí knize jsem jí vzala na milost, v této knize to byla jediná postava, která táhla celý příběh kupředu. Upřímně doufám, že tohle byl jen jeden velký omyl, po kterém bude následovat něco opravdu velkého co nám vrátí naše knižní hrdiny, které tak milujeme a o které nás tato kniha ochudila. Je jasné že se v Prythianu schyluje k něčemu velkému, ale jestli v dobrém nebo špatném, to ukáže čas.

Tři hvězdičky jen za Nestu! JEN ZA NESTU! Chápu, že tahle kniha je něco jako.. úvod mnohem delšího příběhu a těším se, až to hodnocení půjdu rychle změnit po přečtení dalšího dílu.. Azriel byl mnohem lepší, když mlčel.. Cassian se proměnil v šestnáctiletého trotla, který není schopný mluvit se svojí ženou a bude trucovat. Feyre a Rhys jsou rodiče, chápu ale nemusím číst každou chvíli o mlíku a ze Feyre není schopná vyměnit smradlavou plenu.. fakt doufám a věřím Sarah, že z Elain nakonec bude něco důležitého a že to není jen nejzbytečnější postava v knize.. a Lucien? Ach, můj ❤️

Sama autorka uvedla že první díl tohoto velkého příběhu z ACOTAR je spíše na rozehřátí. Čekají nás další tři části a moc se těším. Začátek se mi líbil, ovšem je pravda že v této části chce člověk snad všechny postavy proplesknout

Miluju ten svět . Miluju ty zápletky . Ale teď jsem si připadala jak v chráněné dílně . Jejich chování jsem teď fakt nepobrala. Azriel ? O tom ani nemluvím potřebuje psychiatra. Cass se mi tak zprotivil že se mi chce brečet . Ríšánek byl vždycky idiot a jeho družka nedokáže vyměnit plenu. No nic . Suma sumárum Nesta je moje srdce a díky ní jsem to dočetla ❤️

Ja mám dvory vážně ráda ale ten Azrial mě fakt točil . Doufám že ta kniha je jen ochutnávka před něčím větším a hrozně se těším na další díl. Ale toto hodnotím tak průměr. Číst se to dalo nějaká akce ke konci taky byla ale nic co by mě dostalo.

Čekala jsem víc

Bez spoileru: Nikdy jsem neměla takovou jízdu emocí jako u této knihy. Nemám slov. Myslím, že každý máme nějaký vztah ke každé postavě a to co nám Sarah naservírovala je jízda. Nečekala jsem, že budu na některé pohlížet chvilkama až nenávistně a někdy s lítostí. Nenavidím a miluju co to ve mě nechalo. A nemůžu se dočkat co dostaneme v té další.

Dlouho očekávaný návrat do Prythianu :) už z úvodního slova autorky je jasné, že jde pouze o začátek mnohem delšího příběhu a je to z téhle knihy hodně znát. Pozvolna se vracíme zpět do Velarisu, k politikaření, kterého tam na mě bylo až až, k Feyre a Rhysovi, kteří jsou teď především ochranářští a rozněžnělí rodiče, k bouřlivému vztahu Cassiana a Nesty... První půlka knihy mi proto zas až tak neutíkala. Bavilo mě, že se podíváme do hlavy vícero postavám. Dostal mě hlavně Azriel, protože být v jeho hlavě nebylo nic úplně hezkýho. Elain je pořád trubka a doufám, že v příštích dílech se trochu ukáže. A Lucien .. Lucien si taky zaslouží víc... Je fajn, že další díl vyjde brzy a těším se!

Asi jsem čekala víc. Chápu, že je to teprve začátek většího příběhu, který nás má spíš uvést do děje, ale z nadšení se stalo spíš zklamání. Nemohla jsem se pořádně začíst a stále přeskakování mezi postavami mi tak nějak dal od každého trochu a vlastně nic. Já celou serii dvorů miluju a stále se těším až vyjde další díl po kterém nám bude dávat vše víc smysl. Proto si myslím, že až bude venku celý příběh, ocením tuhle část příběhu víc.

V předchozím díle jsem si Nestu a Cassiana moc zamilovala, s Nestou jsem soucítila a vybudovala jsem si k ní opravdu pozitivní vztah, takže jsem byla nadšená, že se ve většině pasážích objevovala hlavně ona. Zklamal mě ale přístup Cassiana - byli druh a družka a on se jako uražené děcko schovával před svojí ženou, která noc co noc na něj čekala sama a současně s ní ani nemluvil nikdo z jejích přátel, protože na ni byli rozzlobení za její rozhodnutí, kterým se vlastně ale nic nezkazilo a díky tomu ještě obdrželi legendární meč Gwydion? Měl by ji ochraňovat a za každou cenu stát při ní, stejně tak jako Rhys za Feyre....až po Erisově rozmluvě se mu rozsvítilo v kebuli? No doufám, že se to v dalším díle změní. Co se týče Feyre a Rhyse - malého Nyxe jsem jim moc přála, jejich vztah byl pořád stejně krásný i po jeho narození. Co mi možná místy trochu vadilo, bylo neustále omílání o Feyřině kojení a mléku :D Tohle prostě v knize se sexy vílákama číst neustále nechcete... Na Azriela jsem se těšila nejvíce a nebudu k němu tak kritická jako ostatní - dozvěděli jsme se něco nového o jeho minulosti a jak přišel ke zranění jeho rukou a potkal svoje stíny, jistě, má za sebou hrozné děctví a x let strávených v temnotě zavřený v malé místnosti, takže jsem se nedivila jeho depresivním myšlenkám ani sebenenávistným pocitům. Celkově vyhrocené vztahy ve vnitřním kruhu tomu dodávali nesnesitelný pocit sklíčenosti, jak mezi sebou nejsou schopni pořádně mluvit. A Elain nepřekvapila ničím, protože jsme se moc nového nedozvěděli - nejzajímavější kapitola byla s Lucienem a Azrielem.

Kniha je jen začátek něčeho velkého a mnozí toto úplně nechápou, každopádně je to emoce za emocí. Jsem nadšená že příběh také ukazuje obyčejné stránky života, ať je to Feyre a její mateřství ale i Nesta a nedůvěra s překážkami ve vztahu. Pak je tu Azriel a jeho těžké dětství, které se za mě přenáší celé do dospělosti. Celkově si myslím že autorka nám chtěla předat něco úplně zvláštního s detailním zaměřením.