Recenze na knihu
Někdo to udělat musel Velikovsky

Jako by autorka mezi řádky, kdy vybízí čtenáře, aby se zapojili do děje, zároveň psala s pocitem, že se mu to stejně nebude líbit. Mně kniha tak nějak nesedla.

Trochu jsem doufala, že Velikovski předčí má očekávání. Pompézní promo, krásná obálka...a děj stejně rozpatlanej, jako všechny knihy RT. Kniha je spíš vulgární, než syrová. Postavy jsou chaotické, děj postupně graduje, ale grandfinále se nekoná. Postavy mohly doslova explodovat v závěru, ale ta kniha je prostě jenom chaotická a úplně mě míjí, co vlastně bylo pointou...asi zklamání.

Knihu jsem po 100 stránkách odložila. Absolutně mě nezaujala a nebavila mě. Nesedl mi ani styl psaní..

je to zabavne, promyslene, vstupy vypravece jsou originalni, nekdy uhozene, jindy genialni. Jestli se v tomhle pribehu nekdo ztraci, tak bud prisel o kognitivni schopnosti - jednoducha casova osa, jeden vypravec - anebo ho fantazie nikam nepusti, uz na zacatku vypravec rika, ze na fantazii ctenare zalezi. Pokud potrebujete nutne vedet, jestli je to kniha, serial anebo skutecnost, pak vas to asi muze zmast, ok, ale neni to jedno? Je to proste dobry pribeh o nedobrych detech.

Velikovsky. Nebo také velmi známá česká autorka vydávající tentokrát pod pseudonymem a mé první setkání s její tvorbou. Knihu jsem četla v rámci spolupráce s Albatros Media. Takový maličký zapadákov v jižní Francii, hodně hlavních postav a velmi zvláštně podaný příběh. Vidíme rodinné trable skryté za umělými úsměvy, dospívající děti a jejich pubertalní excesy, snahy o začlenění a nalezení svého místa. Jenže je to celé nějaké až moc zamotané. Je mi líto, ale já si při čtení připadala až trošku hloupá. Nejsem si jistá, co mi mělo být příběhem sděleno a vlastně jsem z toho i druhý den po dočtení jen zmatená. Chvílemi to může připomínat kombinaci Sedmilhářek, Pretty Little Liars a všech podobných dramatických a thrillerových příběhů. Je to psané stylem “film o filmu ve filmu” a je to jako motání se v několika různých realitách. Reálně jsem si v půlce knížky musela zapsat, kdo je čí dítě/manžel/příbuzný, protože jsem nebyla schopná si k postavám vybudovat bližší vztah a tudíž si je více zapamatovat. Od autorky si pravděpodobně už nic nepřečtu, neoslovilo mě, jakým stylem píše a jakým způsobem vypráví příběh. Věřím a vím, že je naopak spoustu čtenářů, kteří její knihy zbožňují a urcote budou i tuhle. A to je na tom prostě super - že si každý najde to svoje!

moc nečtu, ale tuhle knihu mi půjčila kámoška ve vlaku a fakt mě to vtáhlo. Pořád teď přemýšlím, jestli věřím na strašidla anebo jsem to zaškrtla, protože mi přišlo, že by se to mělo zaškrtnout, protože já asi nevěřím ani jedné z těch dětských postav, snad to není spoiler

Začínáme koncem. Náčrtkem konce. Kniha je rozdělená na pět epizod. V každé epizodě najdete úvod a na konci úvodu shrnutí, co se v předešlé epizodě stalo. Autorka se nás snaží zapojovat do akce. Občas nám položí otázku nebo nás vyzve k dokreslení příběhu, k dopsání nějaké odpovědi a nebo nás nazve srabem, pokud to neuděláme. No máte pravdu, jsem ten srab. Kdo jsem, abych čmárala do knihy? :) Je psaná jejím netradičním stylem, na který jsme si už u autorky zvykli. A nebo nezvykli, občas ho milujeme a občas nesnášíme, to zrovna v jakém jsme rozpoložení. Rozhodně je prostě její. Ironie, kousek pravdy, cinismus a postřehy z běžného života dávkuje svým osobitým způsobem. Když si zvyknete na psaní, na to, že je to chvíli jen příběh, chvílemi natáčení filmu a občas mluví s vámi čtenáři, prostě jen čtete a chcete vědět, kdo to udělal! NĚKDO TO UDĚLAT MUSEL! Isla, Romeo, Amara, Lyna, Olivier. Pětice mladých lidí, kteří mají své problémy s dospíváním. Uvízli ve středním těle, nejsou ani děti ani dospělý…a nebo s nimi mají problémy dospělí? Chantal, Elodie, Henri, Barbara, Helene, David. Dospělý jako by zapomněli jaké to je být v tomto složitém věku. Jeden miluje toho, ten tamtoho ale skoro nikdo ne toho, který by mu lásku opětoval… A celou dobu tušíte vraždu, nevíte ale kdo je obětí ani kdo je vrah. A aby to nebylo jen plné napětí, proloží to autorka běžnými věcmi a problémy v rodinách. Svým typickým humorem, který jsem si užívala. Jediné, co mi vadilo byl konec, příliš nezodpovězených otázek. Knihu jsem přečetla velmi rychle a třeba se k ní jednou vrátím a dokreslím všechny věci. Nebuďte srabi a knihu si přečtěte..každý se v nějaké části uvidíte. :)

Za mě zklamání, četla jsem autorčiny knihy opravdu ráda, ale jak tahle poslední, tak Bábovky 2 už jsou moc... Přehnané postavy, příběhy, které chtějí být zajímavé, ale nemají hlavu a patu, nevím, co je autorčiným cílem, ale za mě tedy propadák... Miluju napětí, mám ráda složité a zamotané příběhy, které se odkrývají postupně, kdy se vše propojí až v závěru, jenže všeho moc škodí.

Tak jo, myslím, že je tohle jedna z nejsledovanějších knih za poslední dobu a čeká se jen na to, jaká že vlastně bude. A za mě můžu říct jen jedno: tohle mě fakt bavilo. O čem kniha je? Vezme nás do prosluněné jižní Francie, kde ucítíte žár na své kůži, ochutnáte zde ten nejlepší croissant a poznáte partu znuděných dospívajících. Před očima se vám rozprostře příběh plný tajemství, který vám nedá spát. Ze začátku je tu hodně postav, hodně jmen a taky lehký zmatek v tom, kdo je kdo, kdo s kým a proč. Ale nebojte, vše si brzy sedne a postavy se stanou těmi, které dobře znáte. Máme tu nejedno tajemství, a to nás nutí číst dál, protože vážně chceme vědět, jak se tohle všechno vyřeší. Neskutečně mě bavilo, jak si autor/ka hraje se čtenářem. Mluví k nám, dává nám úkoly, jsme prostě součástí příběhu. Díky tomu je to jiné, hravé a vtipné. A to i přesto, že je příběh spíše tajemný, detektivní a místy až hororový. Během čtení si skládáme jednotlivé střípky událostí do sebe, až nám vznikne ucelený obraz toho, co se tu odehrálo. I když spousta věcí zůstane i nadále utajených a je jen na čtenáři, co si za nimi představí. Jedno je však jasné. Jakmile dočtete poslední větu, tak vám proletí hlavou myšlenka: „Jo aha, takhle to celou dobu bylo!“ a tohle uvědomění mám v knihách opravdu ráda. Když to shrnu, za mě Velikovsky velký dobrý. Zajímavý, originální příběh, na který jsem myslela ještě pár dní po dočtení.

na formu jsem si musela zvyknout, ale bylo to napínavé do poslední stránky