Recenze na knihu
Marmeláda Ditta Kůtová

Silný, smutný a srdcervoucí příběh o propletených osudech, pokřivených dětstvích a jejich následcích, které si člověk nese dál do dospělosti a předává je dalším generacím. O tom, jak moc nás formuje to, co jsme zažili, a jak křehká dokáže být lidská psychika. Nejvíc mě zasáhlo, jak málo někdy stačí, aby se člověku rozpadl svět a ztratil pevnou půdu pod nohama. Jak tenká je hranice mezi tím, kdy ještě zvládáme život, a okamžikem, kdy už je toho prostě příliš. Bolestivý, silný příběh, který ukazuje, jak hluboké stopy v nás dokáže zanechat minulost.

Musím se přiznat, že jsem od knihy čekala něco trochu jiného a pár věcí by tam mohlo být vysvětleno lépe, ale i tak mě kniha pohltila a za pár dnů jsem ji měla přečtenou. Tohle je má druhá kniha od autorky a jsem nadšená.

Marmeláda je kniha, která ve mně zanechala opravdu silný dojem. Depka na mě padla snad hned zkraje knihy, ale přesto jsem nemohla přestat číst dál. Je to velmi dobře napsaná kniha, která se rozhodně nečte lehce, ale právě její atmosféra a silný příběh mě nutili pokračovat. Jak se u spousty knih říká, že postavy nejsou černobílé, tady bych řekla pravý opak. Většina postav je velmi černých a těch opravdu „bílých“ je jako šafránu – vlastně bych napočítala jen dvě. A možná právě proto na mě příběh působil tak tíživě. Přesto jsem knihu nedokázala odložit. Některé pasáže se mi dostaly pod kůži a ještě pořád nad nimi přemýšlím. Pár věcí pro mě ale zůstalo nedovysvětlených a po dočtení jsem měla pocit, že bych jim potřebovala trochu víc porozumět. Přesto jsem s knihou opravdu velmi spokojená a tohle mi celkový dojem z ní nijak zásadně nekazí. SPOILER: Pořád mi například vrtá hlavou, co vlastně bylo s mamičkou. A také jak je možné, že Myšák nahlásil pohřešování Marcely na policii, a přesto ji nikdo nepoznal, i když se stále pohybovala po sídlišti, kde předtím učila na škole. A jak u ní mohl nastat tak rychlý zvrat po vyhození ze školy? Těch otazníků ve mně po dočtení zůstalo ještě několik. Nesmírně moc se mi líbí také ilustrace samotné autorky. Krásně dokreslují náladu knihy a podle mě k příběhu dokonale sedí. Nejvíce mě fascinoval portrét na straně 53, na který jsem se musela dívat opravdu dlouho a opakovaně. Moc povedený je i přebal knihy, který mě zaujal na první pohled. K přečtení rozhodně doporučuji, ale opatrně – je to opravdu tíživá kniha.

Skvělé!