Recenze na knihu
Chlapci: Bangarang Jakub Ćwiek

Zvoněnka a její banda odrostlých, věčně nedospělých Chlapců znovu ukazují, že skvělou zábavu nelze oddělit od pořádných potíží. Druhý díl Chlapců, akčně a ztřeštěně až lehce vyšinutě splatterpunkově pojatý retelling Petra Pana, udržuje stejný přístup vyprávění příběhu jako první díl, tedy předkládá několik povídek, které se zdají být samy v sobě dějově uzavřené, nicméně jednotlivé motivy se navzájem prolínají a ze zdánlivě náhodných střípků sestavuje mozaiku, jejíž obraz se pomalu začíná vyplňovat, ač zatím možná ještě ne plně zřetelně; ale o to více se po dočtení Bangarangu budete těšit na další díl! Třebaže po této formální stránce je kniha pojatá stejně, první díl byl přece jen zčásti i o tom, seznámit se se světem, postavami, příběhem a celým systémem. A teď, když už do těchto soukolí čtenář pronikl, tak - wau, páni a no sakra. Každá povídka dodává na komplexnosti, některé pomocí retrospektiv zasazených do vyprávění ukazují i minulost Chlapců, čímž se rozšiřují vrstvy příběhu. Sjezd gangů Chlapců z různých koutů světa (včetně České republiky!), rekonstrukce a znovuotevření lunaparku, komiksová akce nebo čtyřnohý vypravěč vlastního příběhu? Kniha otevírá situace a scény mířící do různých světů, v nichž pozná stopy každý dospělý, který si ještě trochu pamatuje být dítětem, a skrytě otevírá také otázky morálky. Je to takové, že při čtení dostanete docela bláznivý a dost trhlý, skvěle čtivý a parádní příběh, ale pod ním se rozpíná něco zatraceně velkého, co humorem a absurditami zastírá tíživost, temnotu a vnitřní smutek, které jsou potlačované ve snaze na ně zapomenut; takové věci ale nezmizí, naopak tiše v koutě bobtnají, dokud už nebude možné je skrývat. A až se temnota Chlapců vydere na povrch, tak věřím (a podle zkušeností s Lhářem myslím, že dobře opodstatněně), že to bude opravdu velké.