Recenze na knihu
6 duší u jednoho stolu David Svoboda

Šest nemocných duší, šest smutných příběhů, šest konkrétních živě popsaných postav, které se sejdou u jednoho stolu v terapeutické skupince. Příběhy jsem prožívala s nimi, i jejich postupné sdílení ve skupině, které mělo někdy očistný a jindy devastující účinek. Knížka se moc dobře četla, postavy byly jako moji staří známí. Navíc mě nalákala krásná obálka a kapesní formát, vyplatilo se, protože i ilustrace uvnitř knihy jsou krásné a naprosto přesně sedí k příběhu. Příběh je psaný pohledem jedné z osob ze skupiny, tak mně trochu přišlo líto, že byl konec jakoby nedořešený. Ale pak mi došlo, že tohle nebyla pohádka, ale příběh ze života a kdy si můžeme říct, že teď to tak a tak dopadlo? Hodně mi šlo hlavou to, co si i klienti sami občas uvědomovali: jaký by byl jejich život v jiných podmínkách? Jak moc jejich osud a průběh nemoci ovlivnilo dětství? Šlo to nějak změnit? Těžká otázka..

Po dvou autobiografických knihách se tentokrát David Svoboda pustil do románu, i když i zde můžeme vidět autobiografické prvky v jedné z postav. Hlavním tématem 6 duší u jednoho stolu je skupinová terapie, na které se setkává šest různých osob s různými životními osudy, různými diagnózami a různými vnitřními démony. Spojuje je naděje, že své vnitřní strachy a hlasy překonají a budou moci žít „normální“ život. Sledujeme jejich setkávání na terapiích u paní Želichové a postupně se seznamujeme i s jednotlivými aktéry kruhu. Máme tu Evu trpící schizofrenií, Dana s bipolární poruchou, autistku Petru, gaye Martina, který se sebepoškozuje, Jarmilu trpící agorafobií a Lenku s hraniční poruchou osobnosti a úzkostnou poruchou. Ti všichni se postupně oťukávají, seznamují, sdílí svoje nálady, bežné životní situace, myšlenky a trápení a vzájemně si nevědomky pomáhají. „Uvědomil jsem si ten zvláštní paradox naší skupiny. Všichni tu vidíme problémy těch druhých tak ostře, logicky a jasně. Umíme jim poradit, říct jim to naplno, dokážeme je chránit. Ale jakmile přijde na naše vlastní životy, jsme naprosto slepí.“ (str. 131-132) Duševní zdraví se v dnešní době stává stále větším tématem, jak ostatně ukazují i výzkumy. Třeba pilotní Národní monitoring duševního zdraví žáků devátých tříd v roce 2023 ukázal, že známky zhoršeného well-beingu prokazovalo více než 50 % žáků. Na knize se mi líbilo, že nás nenásilně seznamuje s tím, jak takové terapeutické kruhy vypadají, jak probíhají. Skvělá mi přišla i kombinace členů, jejichž různá diagnóza a životní situace nabízí velkou pestrost a rozmanitost tak, že si myslím, že si v tom každý čtenář najde něco svého, co s ním bude rezonovat. Kniha ukazuje, že být jiný je v pořádku – ostatně každý jsme originál. Ocenila bych ale ještě hlubší vhled do jednotlivých postav a jejich nitra, nicméně i tak mě kniha nutila přemýšlet nad životem, nad tím, jak nás ovlivňuje prostředí, v němž vyrůstáme a pohybujeme se. A taky nad tím, jak se právě duševní zdraví dostává více do popředí, ale systém na to není zatím moc připraven. Tuto útlou knížečku přečtete jedním dechem. Doporučuji jako sondu do lidského nitra, do nitra, které je vlivem různých faktorů „poškozené“, „zlomené“, „ublížené“. Pomáhá nám pochopit, jak jiní lidé smýšlejí , s čím bojují, co si nesou uvnitř, i když to třeba navenek není vůbec vidět. Protože ať chceme nebo ne, každý si neseme svoje menší či větší šrámy a boje, které pro druhé mohou být naprosto nepochopitelné, ale pro nás jsou klíčovým faktorem, který ovlivňuje náš pohled na svět.