Recenze na knihu
Když domů přijde vlk Nat Cassidy

Nat Cassidy se českému čtenáři zapsal do povědomí již v loňském roce hororem Ptáčata. Fobos nyní přichází s jeho dalším počinem s názvem Když domů přijde vlk.   Zápletka zní jako noční můra každého z nás: začínající herečka Jess najde jedné noci v křoví před svým bytem schovaného pětiletého chlapce. Po brutálním střetu s chlapcovým otcem se oba ocitají na zběsilém útěku. Boj o holý život však brzy začnou komplikovat krvavé incidenty. Jess si uvědomí, že ta největší hrozba nečíhá venku – malý chlapec totiž dokáže proměnit jakýkoliv svůj strach v děsivou skutečnost.   Už samotná anotace slibuje skvělou literární jízdu, protože motiv mysli schopné zhmotňovat představy nabízí autorovi prakticky neomezené možnosti. Cassidy román koncipoval jako moderní poctu klasickým, patřičně krvavým thrillerům a hororům z osmdesátých let. Nostalgickou atmosféru míchá s neúprosným tempem a pořádnou porcí brutality. Ostatně sám čtenáře hned v úvodu varuje: „Tato kniha obsahuje barvité popisy vražd, krvavých scén, rozčtvrcení, strachu z injekcí, nemocí přenášených krví, pavouků a hmyzu, sebevražedných myšlenek, zneužívání, smutku, alkoholismu, smrti rodičů, smrti dětí, dětského traumatu, ohrožení dětí a spousty dalších věcí.“ Ruku na srdce, koho z vás by to nenalákalo, abyste se do knihy hned pustili? Autor mistrně propojuje nadpřirozený teror s psychologickou realitou. Ukazuje, jak hluboce lidskou psychiku formuje rodinné trauma. Příběh navíc otevírá palčivé otázky spojené s náročností rodičovství a strachem z toho, že člověk selže a stane se takzvaným „měňavcem“. Tento termín vám autor detailně osvětlí v obsáhlém doslovu, v němž upřímně odkrývá své vlastní úzkosti a vztah k rodičům. Při čtení si nelze nevzpomenout na epizodu kultovního seriálu Zóna soumraku (The Twilight Zone) s názvem Je to skvělý život (natočenou podle povídky Jeromeho Bixbyho). V ní šestiletý chlapec dokáže pouhou myšlenkou měnit realitu, ničit věci, proměnit člověka v hračku nebo ho rovnou kompletně vymazat z existence.  Hlavní hrdinka Vlka a lidé kolem chlapce se ocitají v podobné psychologické pasti. Když chlapec propadne panice, jeho podvědomí začne generovat surrealistické scény a brutální masakry – udržet ho v klidu je tak otázkou přežití. Jasné paralely najdeme i s tvorbou Stephena Kinga. Kromě románu To je zde přímá a záměrná spojitost se Žhářkou. Obě knihy hluboce zkoumají rodinné vazby a genetické dědictví. Stejně jako Charlie ze Žhářky, i Cassidyho hrdina je v jádru nevinné dítě, které však v sobě nosí zbraň hromadného ničení. Hlavní postavy si proto pokládají velmi podobné a znepokojující otázky: „Teď je mu pět. Bojí se věcí, které děsí pětileté kluky. Ale co se stane, až zestárne? Já jsem se o jaderných zbraních dozvěděl poprvé, když mi bylo devět, a týden jsem strachy nemohl spát. Jemu by stačila vteřina na to, aby omylem zničil svět. A co až začne mít sexuální fantazie o jiných lidech? Co se stane, až objeví krutost?“   Zmiňovat Kingovo jméno na obálkách knih se sice stalo již běžným marketingovým tahem, ale v tomto případě Cassidyho tvorbu sám nekorunovaný král hororu veřejně podpořil. Jeho pochvala okamžitě vystřelila Vlka mezi nejočekávanější horory roku 2025. Pokud máte rádi napínavé a psychologicky propracované horory, budete se královsky bavit.