Recenze na knihu
Věk mýtů Michael J. Sullivan

Michael J. Sullivan není jméno, které by bylo na poli fantastiky neznámé. Naopak už od něj i v překladu vyšla řada knih a Legendy První říše se vrací v čase daleko před tyto příběhy; lze ji však číst i bez znalosti jakýchkoli jiných Sullivanových knih. To jsem vyzkoušela, sama jsem v této pozici, Věk mýtů je moje první Sullivanova kniha. Věk mýtů udělá radost milovníkům fantasy map, stejně jako těm, kteří milují komplexní, bohaté, promyšlené a rozvrstvené fantastické světy, bytosti, další obyvatele s nimi spojené a stejně tak i nesnadné, tajemné a originální systémy magie. K tomu je v knize na konci k dispozici i slovníček pojmů a jmen, který se minimálně ze začátku velmi hodí, sama jsem se k němu čtvrtinu, možná i třetinu knihy docela obracela. Čím víc se však ponoříte do příběhu, čím víc porozumíte světu, tím méně už je pak nutné se ke slovníčku vracet. A že opravdu je do čeho se nořit. Kniha přináší opravdu velmi propracovaný svět, který má pravidla, co se ne vždy řídí sebou samými. Do toho přidejte pořádnou dávku mocenských intrik, snah získat co největší vlivy a sílu, a rýsuje se tu před čtenářem opravdu velká záležitost. Která je nahlížena několika dějovými liniemi, z pohledu několika rozličných postav, ať už svou povahou, vnímáním s myšlením, nebo svým speciálním zařazením a bytostní povahou. Linie, které se navzájem kříží, spojují a oddělují a vytvářejí opravdu komplikovanou a komplexní mozaiku. Stejně jako svět, ani postavy nejsou černobílé. Naopak každá může mít své klady, ale stejně tak i mnoho záporných prvků nebo nedostatků, díky tomu ovšem mají mnohem větší šanci získat si sympatie čtenářů. Navzdory tomu, že postav není úplně málo - zůstávají nicméně dobře přehledné a drží se jako jednotlivci -, stejně jako tomu, že postupně sledujeme, jak se na pozadí rozehrává příběh, který bude mít opravdu velké působiště a ještě větší následky, příběh zůstává působit docela komorním a uzavřeným dojmem. Příběh plyne na pohled pomalu, jako hluboká a mocná řeka, která se zdánlivě líně převaluje a dává nahlédnout jen na svůj povrch, ale přitom má obrovskou hloubku, kterou je třeba se brodit, a když se zvedne, je z ní obrovská vlna. Přesně takové čtení je; pomalu stahuje čtenáře pod svůj povrch, pěkně plynule graduje, až najednou udeří svou obrovskou silou a od knihy se nedá odtrhnout. Styl, jakým je kniha napsaná, je velmi čtivý, příjemný, harmonický, zároveň si drží hutnost, tajemnost. Vyvažuje scény drsné, temné, akční a nebezpečné, proti nim stojí trefné hlášky a jazykový humor. Třetí stranou je několik scén, které opravdu vezmou za čtenářská srdce a nechají je zmítat se v emocích, to vše ve velmi sympatické rovnováze, která nic neuspěchává, ale ani zbytečně neprotahuje. Je vidět, že tady dostáváme text od někoho, kdo se ve svém řemesle opravdu vyzná. A ten konec?? Tohle je jedna z těch knih, kdy jsem s poslední stranou jen s otevřenou pusou prohlásila: potřebuji další díl! No ale než se ho dočkáme, určitě do té doby zamířím k dalším Sullivanovým knihám, kterých naštěstí v překladu už nemálo máme.