Recenze na knihu
Assassin's Creed: Renesance Oliver Bowden

Skvělá kniha, bohužel požitek z jejího čtení kazí znalost herní série.

Určitě je poznat, že je kniha založená na hře. Děj je dlouhý a složitý a skáčeme z lokace do lokace. Zároveň jsou tam také velké time skippy a takové tréninkové montáže. Dialogy jsou někdy docela umělé, jako kdyby opravdu mluvili NPCs a jen zadávali úkoly hlavní postavě. Jelikož je kniha založena tak nějak na realitě, lidi mají stejná nebo podobná jména a ještě ke všemu jsou italská. Přiznám se, že jsem se v postavách hrozně ztrácela. To je ale spíše můj problém, než příběhu :) Zároveň se mi to ale líbilo, protože to v knihách moc nevídáme, a člověk se opravdu musel soustředit na to, o jakých postavách se zrovna hovoří, atd. Kniha je napsaná v podle mě takovém "pomalém stylu" a zároveň jsme skákali z jedné události a akční scény na druhou. Bylo to prostě takové vyčerpávající, a úplně jste si při čtení nemohli oddychnout. Vím, že jsem dost negativní, a tak pojďme mluvit o věcech, které se mi líbili. Naprosto zbožňuji hlavní postavu. Od začátku jsem si Ezia zalíbila a potom, co se stalo s jeho rodinou, jsem mu nesmírně fandila a podporovala. Také jsem si zamilovala celý concept asassínů a jejich zvláštních zbraní. Úplně jsem se nechala pohltit jejich misí a zákonem. Jednoduše to zbožňuji. Přišlo mi taky zajímavé jak se všechny mise, odměny a vylepšení zbraní ze hry předělali do děje knihy. Přišlo mi to z většiny logické a uvěřitelné. Vůbec vás to nijak nevyvedlo z míry. Ano, někdy je to, jak už jsem říkala, umělé. Ale zároveň mi to přijde úžasně. Vlastně s hlavní postavou prožíváme asi 27 let jeho života (i když s velkými časovými skoky) a zpracovat to všechno do jedné knihy srozumitelně a aby vše navazovalo, je opravdu umění. All in all, knihu jsem si užila a těším se na další. PS: Žádnou Assassin's Creed hru jsem nehrála, jen něco málo vím z internetu, takže nevím, jestli je to všechno v knize úplně accurate.