Recenze na knihu
Objektivní nález (poškozená) Tomáš Šebek

Kniha mě velmi zaujala dle anotace. Avšak uvnitř jsem našla, vlastně ani nevím, jak to popsat. Na jedné straně motivační kniha o člověku, který je velký dříč a pracuje za 10 lidí. Na druhé straně zpověď obyčejného člověka, který chybuje jako my všichni. Z věty: "Děti, tohle jsem vám neřekl." se mi už dělaly osypky. Skákání z jedné životní fáze do další a zase zpátky pro mě bylo matoucí. Ne, tohle není pro mě, jen jsem se utvrdila v tom, že motivačni a podobné knihy si opravdu nebudu nikdy kupovat. Klobouk dolů za odhalení, že člověk, doktor, kterého většina může považovat za hrdinu, je vlastně chybující chlap.

Předchozí knihy jsem přečetla jedním dechem, ale tuto jsem měla problém dočíst do konce.. A určitá opakující se "moudra" mě časem začala dost iritovat : -)

Jsem teprve na začátku knihy.

Šebkovo novinka je za mě určitě v letošních knižních topkách. Silná syrová zpověď člověka, který rozhodně neměl lehké dětství, ale nevymlouval se na rodinné dispozice a čelil jim urputně, aby nekopíroval špatné vzorce na další generaci. Tenhle inspirativní charismatický a energie plný kočičák s krásným smyslem pro humor i životním nadhledem znovu potvrdil nejen to, že umí psát, ale i to, že má o čem.

Tak tohle mne úplně neoslovilo. Chápu, že autor měl potřebu provést inventuru svého života a provést i jakousi zpověď, nicméně jím zvolená forma ke mně nedokázala promluvit a vyvolat u mne sebemenší emotivní reakci nebo souznění. Když to srovnám třeba s Radkem Bangou a jeho knihou "Nepošli to dál", tak hlasuju jasně pro Bangu. Tuhle knihu ale asi brzo dál pošlu.

Tomáš je skvělý člověk a doktor. Nikdo nejsme dokonalý, ale málokdo to přizná a mluví o tom. Takže za mě je hezké, že jde s takovými osobními věcmi ven, zároveň o nich ví a pracuje s tím. To každý nedokáže. Takže já děkuji za tuto knihu.

Kniha je napsána strhujícím způsobem, jen vnitřní rozervanost autora vzhledem k jeho dětsví je trochu rušivá

Tahle kniha mi do života dává hodně. Tak díky, Tomáši, za Tvou otevřenou, upřímnou, autentickou a hlubokou zpověď. Přála bych světu víc takových upřímných lidí, kteří se nebojí mluvit o svých velkých pochybení. Jen tak se z nich mohou poučit nejen oni sami, ale i třeba preventivně ostatní. Přiznám se, že jsem dosud žádnou podobnou knihu nečetla. Bylo to místy i drsné, surové a nelehké čtení, ale jsem moc ráda, že jsem si jím "prošla". Tomášovi přeji více sebelaskavosti a sebesoucitu na své cestě "emočního zotavování se". Věřím, že když sami k sobě přistupujeme s větší laskavostí a soucitem (ne lítostí), je pro nás pak jednodušší takto přistupovat i k ostatním. Díky, Tomáši, za to, že se snažíš být lepším člověkem a neděláš to jen pro sebe...

Až téměř neliterárně zpracovaný soubor zkušeností ovšem ve velmi pevném rámu toho, jak být nejlepší možnou verzí sebe sama, či spíše co možná nejméně slabým projevem sebe sama. Je to kniha o vědomé odpovědnosti za vlastní život. Vhodná pro aktivní hybatele nebo takové, co chtějí svůj přístup změnit. Politicky nekorektní neboť si neváží názoru, že Země je placatá... musím napsat, že konečně!!!

Tato knížka je velmi osobní zpovědí člověka, který se snaží být lepším mužem, manželem, otcem, lékařem, kamarádem... Není to lehké čtení pro čtenáře a čtenářky, protože se v mnohých situacích můžeme poznat. Jestli psaní knihy doktoru Šebkovi terapeuticky pomohlo, či nepomohlo, nevím, ale pro mě je knížka velmi motivační v tom, že každý se může nad svou existencí zamyslet a pokusit se ji změnit k lepšímu. Alespoň trochu, alespoň v něčem, teď.

Skončila jsem na straně 60. To se nedá.