Recenze na knihu
Odysea Stephen Fry

Je to jako vždy vtipné, čtivé a hravé, ale nedá se popřít, že humor v posledním z Fryových převyprávění klasických řeckých příběhů lehce ustupuje. Možná proto, že se je to konec série a s ním i konec bezstarostného světa všehoschopných bohů. Nastává zkrátka čas lidí a jejich tragičtějších osudů. Musím ocenit, že kniha nezachycuje jen Odyssea, ale i další hrdiny. Navíc čtenář alespoň relativně zběhlý v historické literatuře Ithackého krále zná, ale další protagonisté zůstávají v jeho stínu. Na druhou stranu se v množství postav a ostrovů dá občas ztratit, zvlášť když mezi nimi autor skáče, a to i časově. Naštěstí si je toho vědom a s typickým nadhledem čtenáře uklidňuje, že není nutné se v tom všem dokonale orientovat. K dotvoření celého obrazu ještě pomáhají bohaté poznámky pod čarou, které často dovysvětlují nebo také odkazují na předchozí díly série (Mýty, Hrdinové, Trója). Měla jsem možnost číst knihu v elektronické podobě a musím říct, že pokud si stejně jako já užíváte Fryovy postřehy pod čarou, papírová verze bude lepší volba. Mně totiž neustálé přeskakování v e-booku trochu narušovalo plynulost čtení. Hodnotit jakkoliv samotného Odyssea je nelehké, zvlášť když se jedná o velmi proslulou postavu klasické literatury a vlastně i celé západní kultury, ale upřímně, co mu tak trvalo? Chudák Penelope. Čekat dvacet let na manžela, který si mezitím „užívá“ s každou, kterou potká, a po řeckých ostrovech rozsévá své sémě (tedy děti), je obdivuhodné i trochu absurdní. Podle mě ta žena není vzorem ctnosti a trpělivosti, jako spíš zaslepenosti k chybám druhých.