Recenze na knihu
Bláznivé léto Melissa Foster

Tohle byla moc příjemná letní romance, která ve mně zanechala hlavně takový klidný a pohodový pocit. Co se mi opravdu líbilo, byla atmosféra celé knihy. Všechno působilo hrozně přirozeně, nikam se nespěchalo a romantická linka se vyvíjela hezky pomalu. Ze začátku se v příběhu objevuje opravdu hodně postav, takže mi chvíli trvalo, než jsem se ve všech zorientovala. Jakmile jsem si na ně ale zvykla, byla jsem vlastně ráda, že tam jsou. Dodávaly příběhu pocit komunity, přátelství a života, díky čemuž celé prostředí působilo ještě útulněji a autentičtěji Celkově je to moc milé feel-good čtení, ale neztotožnila jdem se tolik s Nicole a Declanem, jelikož jsou oba rozvedení, mají starši děti a celkově už řeší věci, které jdou momentálně mimo mě.

Spisovatelka Nicole provede spontánní rozhodnutí a koupí si na léto dům v městečku Chatemup. Doufá, že jí změna prostředí pomůže pročistit si hlavu a dopíše svou novou knihu, u které ji zastihla krize. Její dvě nejlepší kamarádky Rachel a Dani, které na začátku léta jedou s ní, zase doufají, že si zase konečně najde nějakého chlapa. Jenže Nicole po dvou rozvodech a s dospělou dcerou, na kterou stále musí dohlížet, nemá na vztahy ani pomyšlení. To ale netuší, že místní muži to s ní uvidí úplně jinak. O nabídky nemá nouze, ale ona si vybere prakticky okamžitě. Je jím Declan, statný obchodník s rybami a bývalý voják. Ale ani on se nechce vázat. Takže co s tím? Stanou se z nich kamarádi na dobrodružství. Jak dlouho jim to kamarádíčkování asi vydrží? S první polovinou knihy jsem trochu bojovala. Sice se četla rychle, kapitoly mají délku tak akorát, autorčin styl je čtivý, hodně se zaměřuje na dialogy, takže děj opravdu odsýpá. Pořád jsem se ale nemohla na příběh úplně naladit. Na úvod na vás autorka vychrlí poměrně dost postav a jmen. Nicole se seznamuje se svými sousedy, kteří ji hned vezmou za svou a velmi rychle zapadne do jejich plážové rodiny. Vlastně se mi líbilo, jak ji přijali, jak byli bezprostřední, ale zpětně bych si nespojila, kdo byl čí manžel nebo jaká historka patřila ke komu. Ty postavy mi splývaly a nedokázala jsem je od sebe rozeznat. Výjimkou byl pouze manželský pár Evelyn a Claude. Tady to ale byla především zásluha Clauda a jeho rozmluvy s Nicole, kdy jí jednou vysvětlil, proč je na všechny pořád tak nabručený. Jeho vysvětlení mě až dojalo. Další, co mi nepřišlo moc uvěřitelné, byl ten zástup mužů, co s Nicole hned při prvním setkání flirtovali a chtěli ji sbalit. Bylo jich minimálně šest. Vzhledem k tomu, že Nicole o sobě hned na začátku prohlásí, že nepůsobí moc žensky, má pár kilo navíc a její divoké kudrny taky nejsou nijak lákavé, tak jsem si celou dobu říkala, co na ni ti chlapi teda vidí? Samozřejmě každý má jiný vkus, ale že by se jich se stejným vkusem sešlo tolik na jednom místě? A ještě v různé věkové kategorii od 25 až do 60 let? Pokud to mělo vést k tomu, aby Declan žárlil nebo aby to Nicole zvedlo sebevědomí, myslím, že by i stačil jeden nebo dva. Navíc to z obou stran bylo zbytečné, protože jak už jsem říkala, Nicole měla vybráno hned. A tím se dostávám k chemii pisálky a dolíčku. Když jsem zjistila, kolik let je Nicole a Declanovi, vyloženě jsem byla nadšená, že si přečtu romantiku výjimečně staršího páru, než na jaké v knihách narážím. Jenže jejich dialogy se právě v té první polovině nesly, jak kdyby byli o patnáct let mladší. To samé třeba i u jejich první ero scény, která mi vyloženě nesedla tím, jak spolu mluvili. Ne že by si páry v jakémkoliv věku taky nemohli pořádně zařádit, ale asi bych ten slovník nějak uzpůsobila, aby to zase nesplynulo s mnoha jinými páry v klasických romantikách. Také vzhledem k jejich věku mi přišlo, že strašně dlouho čekali, než se to mezi nimi zlomilo. Oba si narovinu řekli, že nehledají vztah. Tím pádem vlastně neměli co ztratit. Po životních zkušenostech se od sebe nemuseli držet, aby tomu druhému nezlomili jeho naivní mladé srdce. Když se to ale ve druhé polovině konečně posunulo, jako kdyby se mezi nimi protrhla i ta hráz, kdy k dobrodružství přidali i svěřování a tím pádem spolu komunikovali už i jako dva rozumní dospělí, co si užili svoje. Jinak potom na mě fungovaly ty jejich výlety, nebo když je vtipně překvapila Mackenzie nebo jak Declan působil jako ochranná zeď na Nolanově svatbě. Přišly v tom období i nějaká zaškobrtnutí, kdy tomu druhému řekli i nepříjemné věci, co nechtěl slyšet, ale pokud to má k něčemu vést, je to rýpnutí si do bolavého místa potřeba. Závěr knihy se mi opravdu líbil. To, jaká zásadní rozhodnutí oba udělali, ale třeba i samotný epilog, který autorka udělala realistický a zároveň příjemně otevřený. Knihu řadím mezi oddechovky, ale i tak měla na několika místech potenciál k tomu, zamyslet se nad určitými životními momenty. A třeba uvědomit si i to, že na nový začátek a velkou životní změnu není nikdy pozdě. Hodnocení: 3,5⭐