Recenze na knihu
Král Nezemě Nikki St. Crowe

Co to bylo? Přitom nápad skvělý! Totálně nevyužitý potenciál. Obyčejné péčko, příběh žádný, postavy plytké a nesympatické, především hlavní hrdinka mi lezla na nervy. Tohle byl výsměch všech dark romancí. Další díl vynechám. Vyhozené peníze.

Popravdě jsem měla celkem očekávání, protože svět Petra Pana mám celkem ráda, ale tohle bylo na Dark romance docela slabé a postavy i příběh mě moc nenadchnul. Hlavní hrdinka není někdo, lomu bych fandila a ani Pan, ani Ztracení chlapci mi nepřišli zajímaví. Přesto si ale asi pořídím i další díl, pokud vyjde, jen ze zvědavosti. Nebo možná taky ne.

Král Nezemě je kniha, kterou bych přirovnala k programu – někdy funguje a jindy se děj úplně zkratuje. Celé mi to připadalo spíše jako jeden velký úvod do další knihy. Ačkoliv měl příběh velmi dobrý nápad a velký potenciál, ve výsledku pro mě představoval spíše zklamání.

Tohle bylo překvapení! Milé překvapení. Explicitní scény s bratry na mě byly OPRAVDU moc… a celkově na smut nejsem, ale bože! Vrátit se do Země Nezemě s dospělejší verzí příběhu- krátkou, ale promyšlenou, mě velmi bavilo! Těším se na další díl. 4,5⭐️

Čistý smut skoro bez příběhu :( moc jsem se těšila, pohádkové motivy mám v dark romance rada, ale tohle bylo zklamání.

Můj první dojem, když se mi kniha dostala do ruky byl -> proboha, proč je tak tenká? To přečtu tak za jednu cigaretu...no ne? Ovšem stačilo knihu otevřít a hned mi došlo, proč je tak tenká - není tam totiž skoro žádný vnitřní monolog, vysvětlování, popis, pocity. Nic. Pusto prázdno.Tato "kniha" (a je mi nepříjemné tuto věc takto nazvat) vznikla pouze z nějaké sexuální frustrace autorky. Možná měla nápad a možná ten nápad přišel od beta čtenářů a korektury a vůbec ne od ní. Ovšem tento nápad byl upozaděn touhou napsat jednu sexuální scénu za druhou, protože o tom ta kniha ve skutečnosti je - o sexu. A i ten se autorka rozhodla popsat tím nejlenivějším způsobem. Napadají mě pouze tři slova - zoufalé, primitivní, nepotřebné. Za mě velké NEČÍST!

Co to bylo ?¿ Nezáživně napsané postavy, příběh. Autorka potenciál knihy projela na plné čáře. Moc jsem se na knihu těšila. Hledala jsem dlouho něco na reteling Petra Pana ale tohle pro mě bylo jedno velké zklamání. :( Nedoporučuju.

Ja nechci být nefér, protože jsem se u knihy bavila a měl ji jako oddechovku. Nicméně pokud jde o svět a postavy mohl by být lépe vykreslený, ono ale co chcete na 200 stránkách. Je škoda že kniha nebyla dělší aby byl čas a prostor postavy víc vykreslit, třeba motivace Petra Pana a jiných postav.

Tohle bylo bohužel jedno velké zklamání. Chápu nápad a věřím že by to mohl být pěkný příběh, ale tohle bylo hodně uspěchané, málo rozvedené věci a zbytečně moc pohledů.

Tohle nebyla cesta do Nezemě. Tohle byl jednosměrný let do Země zklamání. Jako dítě jsem Petra Pana milovala. Po dočtení téhle knihy jsem měla chuť vrátit se o pár dní zpátky a předstírat, že jsem ji nikdy neotevřela. První šok? Ta kniha je tenká jako žížala. Na jednu stranu je to výhoda, protože utrpení netrvalo dlouho. Šok druhý? V anotaci se píše o Wendy. Jenže hlavní postavou je její vnučka Winnie Darlingová. V tu chvíli jsem začala přemýšlet, jestli anotaci psal někdo, kdo knihu skutečně četl. Winnie celý život žije s vědomím, že si pro ni v osmnácti přijde Petr Pan a odvede ji do Nezemě. Její strach jsem naprosto chápala. Taky bych nebyla nadšená, kdyby mě čekal únos do místa, odkud se ženy Darlingovi vracejí zlomené a bez rozumu. Co už jsem ale nechápala, byl její plán přežití. Spočíval zhruba v tom, že roztáhne nohy Ztraceným chlapcům a Petrovi Panovi. Promiňte, ale ne, ne a ne! Mělo to být temné, pikantní a provokativní. Na mě to působilo asi stejně svůdně jako rozšlápnutý slimák na chodníku. Chemie? Nikde. Napětí? Ztratilo se v Nezemi. Postavy? Tak ploché, že by se daly používat jako záložky do knihy. Celou dobu jsem čekala, kdy se objeví jiskření, emoce nebo alespoň jediný důvod, proč bych měla někomu fandit. Místo toho jsem obracela stránky s výrazem člověka, který se právě zakousl do limetky a snaží se tvářit, že mu chutná jako sladké lívance. Abych ale nebyla jen zlá. Obálka je nádherná. Opravdu. Jen je to jeden z těch případů, kdy je obálka luxusní restaurace a obsah připomíná studené hranolky z benzínky. A ještě jedna věc… na obálce stojí „pikantní romantické drama“. Kde? Protože já tam našla hlavně zmatek, prázdno a několik rozhodnutí Winnie, u kterých jsem jen nevěřícně mrkala. Nebudu lhát. V tuto chvíli už má kniha nového majitele. A myslím, že se u něj neohřeje moc dlouho.