Recenze na knihu
Maková pole Nikki Erlick

Kniha se mi četla opravdu skvěle. Krátké kapitoly příběhu dodávaly svižné tempo a samotné téma mě od začátku až do konce fascinovalo. Jak už jsem psala na začátku, s ničím podobným jsem se dosud nesetkala, a právě proto ve mně Maková pole zanechala silný dojem.

Kniha se četla rychle, veliké plus dávám za krátké kapitoly:) Ale příběhu jakoby něco chybělo... celá recenze se objeví na mém bookstagramu a tiktoku: nicacola_knihy

Blbě se čte

Představte si, že existuje místo, kde vás dokážou vyléčit ze smutku. Nezáleží na tom, jestli jste přišli o partnera, rodiče nebo někoho jiného, koho jste milovali. Pokud splníte určité podmínky, můžete ulehnout v Makových polích k dlouhému spánku a probudit se s pocitem, že bolest konečně odezněla. Jenže nic není zadarmo a i tahle léčba může mít své vedlejší účinky. Právě tohle léčebné centrum Maková pole vytvořila Ellis. A zatímco ona sleduje, jak její projekt funguje a potýká se problémy s jeho provozem, Ray, Ava a Sasha do tohoto zvláštního místa přicházejí každý z úplně jiného důvodu. Kromě jejich současné cesty postupně poznáváme i minulost všech čtyř postav a zjišťujeme, co je vlastně přivedlo až sem. Musím říct, že samotný nápad mě nadchl. Přijde mi neuvěřitelně originální a vlastně jsem si během čtení několikrát říkala, jak by asi takové místo fungovalo ve skutečnosti. Autorka vytvořila svět, který působí trochu jako sci-fi, trochu jako psychologický román a trochu jako filozofické zamyšlení nad tím, co vlastně tvoří naši osobnost. Kdyby bylo možné zbavit se bolesti, udělali bychom to? A byli bychom potom pořád sami sebou? Příběh není postavený na velkých akčních scénách nebo šokujících zvratech. Spíš plyne vlastním tempem a postupně odhaluje jednotlivé osudy i tajemství hlavních hrdinů. Mně to vůbec nevadilo. Naopak mě bavilo přemýšlet nad tím, kam příběh směřuje a jaké důsledky budou jednotlivá rozhodnutí mít. Každá z hlavních postav si s sebou nese vlastní bolest, vlastní ztrátu i vlastní důvod, proč do Makových polí přišla. Právě jejich příběhy mě v knize nadchly. Autorka je neodhaluje najednou, ale postupně, takže jsem měla pořád chuť číst dál a poznávat je o něco víc. Díky tomu jsem si ke každému z nich našla cestu, i když každý řeší úplně jiné životní situace. Líbilo se mi také, že kniha není jen o ztrátě. Ve skutečnosti je hlavně o vztazích, o tom, jak nás formují lidé kolem nás, jak se vyrovnáváme s bolestí a jestli vůbec existuje nějaká zkratka ke štěstí. Nenásilně pokládá spoustu zajímavých otázek a nechává čtenáře, aby si na ně odpověděl sám. Styl autorky mi sedl. Kniha se četla velmi dobře, dialogy působily přirozeně a příběh měl příjemné tempo. Přestože nejde o akční čtení, ani na chvíli jsem neměla pocit, že bych se nudila. Pořád jsem byla zvědavá, co se o jednotlivých postavách dozvím a jak jejich osudy dopadnou. Maková pole jsou podle mě jednou z těch knih, které stojí hlavně na skvělém nápadu. Originální myšlenku ale autorka dokázala proměnit i ve velmi čtivý a lidský příběh plný emocí, ztrát, naděje i hledání sebe sama. Pokud máte rádi knihy, které vás nejen baví, ale zároveň vás přimějí se na chvíli zastavit a zamyslet, určitě jim dejte šanci. Mně se četla opravdu moc dobře a ráda ji doporučuji.