Recenze na knihu
Pravda o nás dvou Hana Repová

Tahle knížka se mi vryla pod kůži už od prvních stránek. Bylo to jako skládat puzzle. Jednotlivé dílky představující nějakou událost, které do sebe postupně zapadaly a až po posledním dílku jsme měli celý příběh. Ze začátku se seznamujeme s Matthiasem jako malým klukem, jenž je donucen ublížit holčičce Nil, přestože ji má rád. Navíc se stane tragická událost, při které Nil zemře. Tohle trauma si nese do dospělosti. Jednou však uvidí ženu, která vypadá jako Nil. Ale to přece nemůže být ona... Nebo může...? Příběh však není jen o Matthiasovi, ale také o jeho nejlepším kamarádovi Jensovi. Ten je po autonehodě upoután na invalidní vozík. Avšak nezanevřel na život, má rád humor a považuje za velké štěstí, že přežil. Bohužel v dobré víře Jens udělá něco, co spustí sled událostí. Otevřou se staré rány, které se ještě zcela nezahojily, a ovlivní to životy několika lidí. Všechny postavy měly v příběhu své místo, včetně těch vedlejších. Moc jsem si oblíbila Moniku. Ona a Jens... Škoda, že jim autorka nedala více prostoru. A Matthias si zasloužil pochopení a odpuštění. I když i on sám sebe vinil za něco, co nemohl ovlivnit. Musím podotknout, že jsem se při čtení vůbec nenudila. Děj naprosto přirozeně plynul a vše, co se v knížce odehrálo, vedlo zase k něčemu dalšímu. To vytvářelo takové nenásilné napětí, kdy jste nuceni číst dál, protože potřebujete znát odpovědi a jste zvědaví, jak se příběh bude dál vyvíjet.