Recenze na knihu
Zpívat bříze Veronika Opatřilová

3,5* Tato kniha stojí především na atmosféře a autorčině mimořádném daru pracovat se slovy. Velmi oceňuji, jak přesně a citlivě dokáže popsat emoce, pocity i drobné vjemy – vůně, nálady, ticho mezi postavami. Díky tomu jsem se snadno ponořila do každé scény. Moc se mi také líbil kontrast mezi jednotlivými postavami a vztahy – mladý muž a starší žena, mužský a ženský pohled, rozdílné životní zkušenosti. Právě v těchto kontrastech měla kniha podle mě velkou sílu a autenticitu. V první polovině knihy mi vlastně vůbec nevadilo, že příběh plyne velmi pomalu a že se více než na děj soustředí na atmosféru a vnitřní prožívání. Naopak jsem si užívala všechny popisy a způsob, jakým autorka vypráví. Jenže ve druhé polovině už mi začal výraznější děj a nějaké silnější posunutí příběhu chybět čím dál víc. Měla jsem pocit, že se kniha trochu zastavila na místě a že samotná poetika už nestačí udržet mou plnou pozornost. Přesto jde o velmi citlivě napsanou a jazykově krásnou knihu a k přečtení ji doporučit určitě můžu.

Mladý student umění přijíždí na ostrov, na kterém žije sama starší umělkyně – sochařka. Tím ji naruší její soukromí. Postupně si na sebe zvykají, zavádějí své rituály i objevují sama sebe v jiných polohách a v jiném rozpoložení. Autorčiny knihy miluju. Četla jsem všechny a všechny na mě neskutečně působí. Užívám si každičkou větu, každičké slovo, protože to, jak autorka píše, je dechberoucí. Ale zároveň něžné a niterné. Od prvního písmenka se vždy ponořím do textu a nechám se jím unášet. Chvíli se usmívám, chvíli brečím, ale vždy mi je v příběhu dobře a nejraději bych se s hlavními hrdiny setkala a chvíli s nimi strávila. Zpívat bříze je melancholický příběh o samotě a o síle přírody. Je o naději. O stáří i o mládí. A o tom, jak jedno setkání dokáže změnit budoucnost i minulost. Nečekejte tu však žádnou velkou akci, žádný velký děj. Je tu hlavně pomalé přemítání nad životem, je tu zápolení s emocemi a pochopení sama sebe. Na Spotify najdete ke knize dokonalý playlist. Já jsem si ho poslechla ještě před tím, než jsem knihu četla a ač jsem tomu nevěřila, díky hudbě jsem už dopředu věděla, jak na mě kniha bude působit. V příběhu je tolik krásných myšlenek. Myslím, že ani slovy nedokáži vyjádřit, o čem kniha je a co všechno na mě dokázala přenést. Nemyslím si, že to bude kniha pro každého, ale pokud máte otevřenou mysl, věřím, že si vás získá stejně jako mě (i když Počkej na moře je jen jedno).

Paní je sobecká. Na začátku se ocitneme v její hlavě a nepustí nás ven abychom se dozvěděli co se vlastně děje. Dokázal jsem 70%, dál už to prostě nešlo.