Recenze na knihu
Demon Copperhead Barbara Kingsolverová

Věděla jsem, že to nebude lehké čtení z anotace. Může to člověka připravit na tíži, která Vás pohltí od prvních stránek a pak se sune, jako smrad kolem nevyvezených popelnic? Je to těžké, hnije to a nechystá se to odejít samo. Úplně jsem Vás asi nenavnadila mohl by někdo namítnout. Tahle knížka ve Vás zůstane pravděpodobně déle, než byste možná chtěli. Příběh chlapce žijícího v poměrech, který je našemu povrchnímu pohledu na Ameriku tak vzdálený, jako představa, že takto pravděpodobně rozdané karty bude mít i spousta lidí podstatně blíže našim končinám. Demon se narodí na zemi mobilheimu své závislé matce. Otce ani nepozná a jeho náhrada je všechno jen né výhra v loterii. Ve svých 10 letech se dostává do soukolí systému pěstounské a sociální péče, pro ty, kterým život namíchal špatné karty do ruky již od dětství. A už se vezete, poměry v těchto vrstvách společnosti, dětská manuální práce, zneužívání systému pro peníze, bezvýchodnost situace a jediná víra v to, že další štace může být násobně horší než ta předešlá. V tu chvíli už jste rozebraní na atomy a dostáváte do hry další významný element. Bezhlavé předepisování léků napříč touto zdravotním pojištěním neoplývající společenskou třídou. Farmspolečnosti, které celé generace přivedli do závislosti, jenž jim na začátku způsobil předpis od doktora, který s Vámi nemá a nechce ztrácet svůj čas. Pokaždé, když se tito lidé dostanou na křižovatku, vidíte kam se to sveze, chcete křičet nedělej to, ale už v té chvíli je Vám jasné, že nárok na happyend neexistuje. Nechci dál spoilovat, ale pokud máte odvahu, otevřete tento smutný deník dítěte, které dostane svou startovní čáru života hluboko pod tou Vaší.

Demon, chlapec, jenž se narodí na místě, které sice miluje, ale zároveň ho ničí. Bude nám vyprávět o svém životě. O tom, jakou pěstounskou péčí si prošel, jakou má zkušenost s dětskou prací, závislostmi, které jsou všude kolem něj, ale i s láskou a s velkými ztrátami. Ano! Tohle je přesně to, co chci číst! Kniha, která mě pohltí, nepustí a zanechá tak plnou dojmů, že ještě dlouho po dočtení myslím na Demona i ty ostatní. Vidím je kolem sebe a přemýšlím, jak se asi zrovna teď mají. Je to kniha, která mě dokáže rozložit a zase poskládat zpátky. Skvělá příběhem i tím, jak je napsaná. To, že se mi bude líbit, jsem tušila hned. Nejen, že je vydána v rámci edice Hlas, což jsou knihy přesně pro mě, ale hlavně, stačilo si přečíst jen první odstavec a bylo jasno, že tohle vážně potřebuji. Od prvních stránek je to drsné, psáno bez servítek, bez zbytečných řečí kolem. Je to plné sarkasmu. Dostane se vám to pod kůži a Demona už nebudete chtít opustit. Příběh ve mně probudil spoustu emocí – smutek, vztek, soucit. Chtělo se mi brečet a nejraději bych si Demona vzala domů a postarala se o něj. Mnohdy jsem měla pocit, že čtu skutečný deník, skutečný příběh, jak autenticky to celé vyznělo. Maximálně jsem si užívala to, jak autorka píše a jak skvěle je kniha přeložena. Některé věty jsou doslova skvost. I když psáno hovorově, bylo mi to příjemné číst a text úplně lahodil mému oku Kromě samotného příběhu Demona je tu vykreslen život ve Virginii na vesnicích a malých městech. Je tu ukázána i historie, která stále ovlivňuje životy a osudy lidí v těchto místech. Toto je literární skvost. Právem si kniha zasloužila Pulitzerovu knihu. Je mi jasné, že tento příběh bude figurovat v mých TOP 10 za tenhle rok.