Recenze na knihu
Spartakiádní vrah Štefan Horák

True crime nebo beletrie? Od každého něco. Dospívající chlapec Jiří Straka a zároveň necitelný vrah. Kniha nám ukazuje, co se mu odehrávalo v hlavě před i po útocích a jak se na něm podepsala doba, ve které žil. Mám ráda knihy podle skutečných příběhů a přímo knihy o skutečných zločinech. Některé případy a někteří lidé nás budou fascinovat neustále, i když od jejich hrůzného činu utekla už dlouhá doba. Tato kniha nám dá nahlédnout do hlavy Jiřího Straky. Ukáže nám, jak se cítil, proč měl potřebu vraždit, co mu chybělo. Při čtení jsem měla vážně pocit, že čtu jeho skutečné myšlenky, jeho deník. Ani by mi nevadilo, kdyby byla kniha delší, ještě bych jeho pocity více rozpracovala. Na druhou stranu se tu už některé situace a informace dost opakovaly, tak nevím, zda by více textu nebylo na škodu. Každopádně je to originálně a zajímavě zpracovaný příběh, který je sice známý, ale při čtení jsem měla pocit, že čtu vlastně úplně něco nového.

Tato kniha byla vážně něco.. Příběh Jiřího Straky- Spartakiádní vrah, zná asi každý, ale číst myšlenkové pochody samotného vraha, to je síla.. Štefan Horák popisuje myšlení dospívajícího Jiřího Straku, jeho osamělost, fantazie, flustraci, hněv a zkreslenou realitu..

Prípad Jiřího Straku, známeho ako spartakiádní vrah, patrí k jedným z najznepokojivejších kriminálnych prípadov našej nedávnej minulosti. Štefan Horák sa vo svojej knihe pokúša priblížiť jeho príbeh netradičným spôsobom. Čitateľovi totiž ponúka pohľad priamo do mysle samotného vraha. Straka tu vystupuje ako hlavná postava a svoj príbeh rozpráva z vlastného pohľadu. Prostredníctvom jeho rozprávania sledujeme jeho život od detstva až po dospievanie, spoznávame jeho túžby či zvrátené chúťky. „Strach jsem nikdy neměl a tak rád jsem si dělal, co se mi jen zachtělo.“ Hoci príbeh rozpráva predovšetkým samotný Straka, miestami ho dopĺňajú aj ďalšie citáty, vďaka ktorým sa na celý prípad môžeme pozrieť aj z inej perspektívy. „Jeho klukovský zjev působil jako mimikry, které do podoby milého, živého a přátelského kluka skryly nebezpečného a nemilosrdného predátora.“ Tieto ukážky podľa mňa dobre vystihujú jednu z najznepokojivejších stránok príbehu. Za milým a priateľským vzhľadom sa niekedy môže skrývať oveľa temnejšia stránka človeka. Ešte nepríjemnejšie je sledovať, ako si samotný Straka vysvetľuje svoje konanie a dokáže si preň vo vlastnej mysli nájsť ospravedlnenie. Kniha nie je klasickým true crime. Štefan Horák sa prostredníctvom beletristického rozprávania sa pokúša priblížiť vnútorný svet skutočného páchateľa. Práve tu sa však vynára otázka, do akej miery sa autorovi podarilo vystihnúť pocity a uvažovanie samotného Jiřího Straku. Spartakiádní vrah je pre mňa silným a znepokojivým čítaním. Kniha sa mi čítala veľmi dobre a jej spracovanie mi ponúklo pohľad na prípad, o ktorom som predtým veľa nevedel. Zároveň ma navnadila na čítanie iných kníh o tomto prípade. Zaujímalo by ma, čo ďalšie sa o ňom a jeho činoch môžem dozvedieť a ako sa na celý prípad dá nazerať z inej perspektívy. Kniha vo mne zároveň zanechala otázky o tom, ako človek dokáže vnímať a ospravedlňovať vlastné konanie. Ak vás zaujímajú skutočné kriminálne prípady a ich netradičné literárne spracovanie, Spartakiádní vrah by mohol zaujať aj vás. A čo vy? Čítate knihy o vrahoch z našich končín? Ktoré prípady by ste mi odporučili bližšie spoznať? Za oslovenie a knihu ďakujem autorovi.

Hodnocení 4, 5* Spartakiádní vrah je román, který v sobě spojuje dva žánry - true crime a beletrii. Kniha tak není klasická rekonstrukce činů a chování pachatele, nepopisuje ani život obětí, ale snaží se nahlédnout do Jiřího myslí, což je příšerné a fascinující zároveň. Máme možnost vidět svět očima dospívajícho muže, jehož myšlenkové pochody byly mnohdy naprosto nepochopitelné a zvrácené. Jiří Straka byl nadměrně inteligentní ovšem emoce a empatii byste u něj hledali marně. Dle expertů to byl také mistrný manipulátor a sadista a se*uální deviant. Straka spáchal ty nejhorší zločiny, když mu bylo pouhých 16 let. Byl tedy bohužel souzen jako mladistvý a díky amnestii si ani trest odnětí svobody neodpykal celý. Byl ovšem posléze umístěn do ústavní psychiatrické léčebny, kde strávil vcelku dlouhou dobu. Tyto informace, co se s ním stalo po uvěznění bohužel v knize nejsou a mně osobně tam chyběly, ale dají se samozřejmě snadno dohledat :-) Každopádně kniha je napsána velmi poutavě a velmi originální formou, protože číst o tom, co se Jiřímu honilo hlavou ve chvílích, kdy si vyhlížel svou další oběť, a kdy páchal samotný zločin, bylo velmi zajímavé a kolikrát jsem opravdu jen kroutila hlavou a nechápala, čeho všeho je člověk schopný a bylo velmi s podivem, že jeho IQ bylo opravdu tak vysoké. Každopádně pokud vás zajímají skutečné zločiny v Česku, tak určitě nešlápnete vedle s žádnou Štefanovou knihou.

Četla se mi velmi dobře a místy jsem měla pocit, jako bych četla Strakův deník. Kvůli náročnému tématu jsem si ale musela dělat přestávky. Mrzelo mě pouze chybějící uvedení zdrojů, ze kterých autor při psaní vycházel. Zajímavostí je, že autorem je policista, což pro mě bylo dalším důvodem, proč po knize sáhnout. Kniha nabízí pohled do myšlení Jiřího Straky, známého jako spartakiádní vrah. Namísto rekonstrukce jeho zločinů se zaměřuje na jeho vnitřní svět, dětství a dospívání.

Kniha je kombinace beletrie inspirovaná případem Jiřího Straky. Autor se snaží dostat do Strakovy hlavy. Tady by se hodilo vědět, odkud autor čerpal – zda z psychiatrických posudků, dostupných spisů, nebo jsou to jen autorovy smyšlenky, než nás do té hlavy dostal. Je to něco jako netflixovský Ed Gein. Mluví jeho myšlenkami a jako policista mluví ze zkušeností. Na tu Strakovu hovorovou češtinu si musí čtenář zvyknout. Ačkoliv měl Straka IQ 125 a u výslechů mluvil sice jednoduše, ale v rámci možností spisovně a strukturovaně, autor mu v knize nahodil hodně slangový projev. Tady se to ale musí brát čistě jako román a beletrie inspirovaná Strakou, a ne reálnou rekonstrukcí zločinů. Jako zdroj historických faktů tu kniha nejspíš neobstojí, ač kostru případu držel, autor se případem Straky jen inspiroval. Jeho policejní pohled na to, jak se rodí zlo, dodává jiný pohled na Strakův osobní příběh. Vytvořil tak vlastní, temnou verzi Strakovy myšlenkové reality – i když si ty kořeny musel pro potřeby knihy trochu víc upravit.