Recenze na knihu
Paměti lesa: Zápisky lišáka Kornelia Mickaël Brun-Arnaud

na mě působila jako zvláštní, melancholický příběh s lehce snovou atmosférou. Není to kniha postavená na akci nebo velkých zvratech — mnohem víc stojí na náladě, myšlenkách a samotném Kornéliovi, který je fascinující právě tím, jak tajemně působí. Nejvíc mě bavila atmosféra lesů, samoty a starých zápisků, které působily skoro až zakázaně. Celá kniha má takový podzimní, tichý vibe, který miluji.

Kniha je nádherně napsaná, hřejivá a kouzelná. Největší síla je v atmosféře, ilustracích a emocích, které v člověku zůstanou ještě dlouho po dočtení. Jen je znát, že některé vazby a odkazy by možná měly ještě větší dopad po přečtení prvního dílu.

Lišák Archibald se svým synovcem Bartolomějem a zbytkem rodiny Lišáků pátrají po dávno zapomenutých tajemstvích své rodiny. Když se Archibald jednoho dne dozví, že knihkupectví, které desítky let patřilo jeho rodině, nakonec patří rodině Vlků, začne hledat. Archibaldův dědeček Kornelius kdysi, než jeho mozek postihla bouře a všechno zapomněl, zanechal někde v oblasti Kráskorek pět zápisníků, vysvětlujících jeho dávný život spjatý s rodinou Vlků a vznik zmíněného knihkupectví. A tak Archibald zkoumá, objevuje, řeší záhady, vyhledává Korneliovy staré známé, u nichž nechal zápisníky… a postupně přichází záhadě na kloub… Kniha obsahuje 23 kapitol, z toho 5 kapitol jsou staré zápisky odehrávající se v minulosti, zbylých 18 kapitol se odehrává v současnosti. Kapitolky jsou dlouhé cca 10 stran a provázené hezkými ilustracemi. Detektivní záhada pro malé objevitele, kteří rádi zkoumají nevyřešené případy. Doporučuji pro děti od 7-8 let.

Kniha doopravdy vyniká svojí podzimní lesní atmosférou, ta v čtenáři zůstane i po dočtení. Je v ní spousta momentů, kdy postavy přemýšlí nad problémy nad šálkem čaje, horké čokolády a pojídají u toho sušenky nebo voňavé koláče A to prostě chcete číst! Líbilo se mi: Absolutně úchvatná atmosféra po celou dobu příběhu - ten podzimní vibe je neskutečně příjemný, navíc doplněný častými zmínkami o dobrůtkách, které hlavní hrdinové k pátrání uzobkávají. Na konci knihy jsou recepty na některé dobrůtky, které jsou v knize zmíněny. Taková první dětská detektivka - samozřejmě bez vraždy či násilí. Nádherné ilustrace. Kniha je pohlazením pro duši pro všechny knihomoly, s citlivostí provází prostředím knihkupectví, psacího klubu a vše se to točí kolem lásky ke knihám. Nesedlo mi: Zpočátku velké množství postav s prapodivnými jmény, chvilku trvalo se v nich zorientovat. Hlavní rozuzlení. Tady je pro mě velmi těžké to komentovat, protože bych musela vyspoilerovat celou hlavní zápletku, ale - nečekala jsem takový závěr, a i když si myslím, že myšlenka to byla dobrá, tak nesouhlasím se zpracováním a bohužel mi to zkazilo dojem z celé knihy.