Recenze na knihu
Běsná zem Petr Opršal

Za mě zajímavý nápad a možné nahlédnutí do brzké budoucnosti a bohužel musím napsat, ač velký optimista, že tam mílovými kroky spějeme. Doufám ale, že tak daleko nedojdememe a obyvatelstvo otevře oči a přestane myslet jen na sebe a své teplé místečko. V tomto apokalyptickem příběhu putujeme moravskoslezským krajem. Torza měst a spustošená krajina si přímo říká o korporace a boj mezi nimi. Ani tato válka však bohužel nepomohla lidstvu prozřít a boje za pravdu a moc se stupňují. Svižnější příběh bez takzvané omáčky kolem, plný akce, bojů, dohod, podrazů i nálezů. Kdo má rád rychlé knížky, je to příběh právě pro něj. Běsná zem má určitě dobře nakročeno a říká si o pokračování. Kniha má za mě moc pěknou obálku i font písma. Mám ráda a už jsem se s tím u některých knih setkala, grafické zpracování a rozlišení kapitol.

„Kdyby tě někdy náhodou napadlo strčit hlavu do chomoutu, pamatuj na to, že před svatbou musí mít člověk oči otevřené a po svatbě přivřené.“ V tomto postapokalyptickém světě státy i jejich struktury zanikly. Doposud nezničená města a jejich komunity jsou jen majáky v jinak zdevastované zemi, ve které přebraly nadvládu korporace. Jelikož si každá z nich chce ze zničeného světa urvat co největší kus, musí mít samozřejmě svého vyjednavače. Náš hlavní hrdina Viks je právě tím, kdo uzavírá smlouvy s lokálními vůdci a zajišťuje tak SKODABONDu větší moc. Našeho drsného hrdinu a jeho malou partičku potkáváme v Moravské Třebové. Jejich ambicí je dostat se až do Ostravy. Začínáme tedy až v půlce příběhu. Na začátku nevíme nic o tom, proč je svět v chaosu a lidé se chovají tak obezřetně a zároveň agresivně. To po malých střípcích odhalujeme až v průběhu čtení. Autor nám hned na prvních stránkách dávkuje akční přestřelky, kterými si mě zaháčkoval. Když k tomu ještě přidám fakt, že Moravskou Třebovou trochu znám, bylo rozhodnuto. V průběhu čtení přijdete na to, že kniha není jen dalším postapokalyptickým románem z českého prostředí. Kdepak. V tomto díle totiž hraje velkou roli i politika. Autor zde vytvořil až politickou satiru na dnešní uspořádání vlády. No, jeho povolání se zkrátka nezapře. Moc se mi líbila i zničující, deprimující atmosféra, která byla cítit z každé stránky. A také fakt, že tohle je jedna z možností, jak by to za pár let mohlo na Zemi reálně vypadat. Bohužel. Nápad byl tedy skvělý. Ale co jeho provedení? Přiznám se, že to se mi nakonec úplně nelíbí. Viks v příběhu navštíví asi osm měst a ve všech se opakuje téměř stejný scénář. Takže už jen čekáte, co za překážky na něj čeká tentokrát a jak místní honoraci přesvědčí ke spolupráci. Ani postavy mi nějak extra nepřirostly k srdci. Chovaly se až příliš mechanicky a šly za svým cílem i přes mrtvoly. Největší emoce a lidskost vykazoval Kantor, který byl vlastně civilistou a Viksovým náhodným spolucestujícím. Autor často zbytečně pospíchal k další akci a zapomněl na to, že hrdinové se do srdcí čtenářů zapisují právě svými pocity, psychologií a tím, co dělají i mimo bitvy. Hodnotím ⭐⭐,5/5