Recenze na knihu
Pacička Daniel Krásný

Chybí vám v životě někdo důležitý? My ho pro vás najdeme. Tahle prostá reklama v televizi přinutí Markétu, aby svého milého Otokara přihlásila do pořadu Shledání po letech. A právě díky této přihlášce adoptovaný novinář pozná svou pokrevní sestru Květu. To ale není vše. Květa tuší, kde by měla žít jejich biologická matka. A tak se Otokar i s nově nalezenou sestrou vydává do malé vesničky na dohled od hradu Trosky poznat i zbytek své rodiny. Je to ale dobrý nápad? A co je zač záhadná pacička - jediná věc, která Otovi po biologických rodičích zůstala? Knihu jsem měla v merku díky recenzi u @mkkoudy .A tak, když se mi ozval @vnimatkrasu , trochu jsem Martina podezřívala, zda za tím nestojí on. Každopádně jsem nadšeně na spolupráci kývla. Je to moje první kniha od autora. A musím říct, že mi neskutečně sedl styl, jakým Daniel píše. Krásná barvitá čeština. Příběh, který vás chytne a už nepustí. Nebýt společného čtení a perfektní debaty s holkami, troufám si říct, že knihu bych přečetla na jeden zátah. Čtivé, přímočaré, napínavé a tajemné. Za mne má tahle kniha vše, co má správný thriller mít. Včetně některých klišé, která mi ale vůbec nevadila. Jednalo se třeba o vybitý telefon, zapomenutý křížek apod. Jindy bych protáčela oči, ale tady si to sedlo jak hrnec na prdel. Člověk čekal, že se bude dít něco nekalého a byl jak u vytržení, kdy se to celé podělá úplně. Postavy jednaly většinou racionálně. Líbilo se mi, jak je autor vykreslil. Každá byla originální. Z některých šel strach, jiných vám bylo líto a některé jste milovali. Já si nejvíce oblíbila postavu detektiva Antonína Kolovrata a Otu. S Otou jsme navíc stejný ročník, takže mi byl ještě malinko bližší. Radím vám moc oblíbenců si ale nedělat, protože autor se s postavami vůbec nepáře. Obzvlášť jsem si zamilovala scény se slimáky. Ty se povedly na výbornou. Úplně jsem ty potvory viděla, a jako vášnivá zahradnice jsem chápala Miluši a její nůžkovou metodu. Jediné, co musím vytknout, je, aspoň za mě, až moc akční a překombinovaná druhá polovina knihy. Někdy je zkrátka méně více. Samotný konec byl ale skvělý. Uzavřený a přesto se špetkou mystična.

Otokar, který ví, že je adoptovaný, se jednoho dne rozhodne vypátrat svou rodinu. Přihlásí se do pořadu, ve kterém se hledají příbuzní a díky němu se vydává do vesničky, kde by měla žít jeho biologická matka. Postupně zjišťujeme, že tohle pátrání vážně nebyl dobrý nápad. Tak tohle byla jízda! Neskutečná! Jakmile knížku otevřete, neodložíte ji, dokud nebudete na konci a nevydechnete vzduch, který jste při čtení zadržovali v plicích. Když jsem dočetla autorovu předchozí knihu, Druhý dech, bylo mi jasné, že se máme v budoucnu na co těšit. A nespletla jsem se. Pokud se mi Druhý dech vážně líbil, tak tentokrát jsem byla naprosto nadšená. Pokud se mi u Druhého dechu něco nelíbilo, tady nemám co vytknout. Pacička je napínavá od začátku do konce, nebudete tušit, jak tohle celé dopadne. Je to skvěle promyšlené, propracované a vše podstatné se vždy dozvíte v tu správnou chvíli. Připravte se místy na drsné čtení, nejednou vám přeběhne mráz po zádech, možná budete i znechuceni (vážně neděkuji za slimáky :-D), ale všechno do příběhu patří a vytvoří neskutečně skvělou, silnou a zároveň temnou atmosféru. Čtení jsem si vážně užila, prožívala jsem každičkou stránku. Tohle prostě chcete číst. Miluji bylinky a léčitelství, ale po dočtení této knížky vlastně nevím, zda se tím mám chlubit…