Recenze na knihu
Za tichem - Šumava Aleš Palán

Milé, laskavé, sympaticky humorné čtení o milované Šumavě. Díky, pane Paláne!

Asi jste u mě zvyklí na jiné žánry, ale i já někdy sáhnu po něčem na odlehčení po všech těch knihách, ze kterých při otevření kape krev A navíc... Šumava. Moje srdcová záležitost. Tenhle průvodce vyšel koncem března a bylo jasné, že naše v naší rodině nesmí chybět, Šumavu máme přes humna a všem z nás se od mala vryla pod kůži. Průvodce je to netypický. Pokud jste zapšklí konzervativci bez smyslu pro humor a lehkou příjemnou nadsázku - radši se mu vyhněte. A nebo: vlastně nevyhýbejte! Třeba i vám během čtení bude převládat ve tváři úsměv a v duši se objeví klid smíchaný s přáním vyrazit přímo tam... Na Šumavu... Tento průvodce vám po většinou nedá přesné souřadnice popisovaného místa, ale kdo Šumavu zná, některá místa zná, některá tak nějak podvědomě tuší a jiná rád s chutí objeví i sám. Krom úsměvných pasáží najdeme i pár vážně laděných. V knize najdeme i plno fotografií a i několik velmi zajímavých informací z různých "soudků". Víte, že na Šumavě existuje obec, kde nemají zavedenou elektřinu? Že tam mají nádraží, jehož jméno nemusíte v zimě hlásit, protože průvodčí i beze slov pozná, kde hodláte vystupovat? Kdo se narodil Českých Chalupách spadajících pod obec Brloh pod vrchem zvaným Štěnice? Jak se jmenoval a kde žil poslední šumavský rytíř? Jaká šumavská obec se může pochlubit tím, že tam vznikl první film v celé rakousko-uherské monarchii? A to je jen tak nástin, který nahonem lovím z hlavy... Na knížce je fajn, že pokud vás některé ze zmíněných témat zaujme, není nic snazšího vyzpovídat strejdu Googla a dozvědět se víc.