Recenze na knihu
Narcis Eva Zupančič

Příběh o narcismu, který se teď v knihách často objevuje a je to dobře. Martina se zamiluje, nasadí růžové brýle a nevidí, neslyší své okolí. Je to možné pochopit, protože on se k ní chová ze začátku velmi hezky a galantně. Sice jí není příjemné, jak se chová ve společnosti jejich nebo jeho známých, ale jak jsem uvedla výše, omlouvá ho chováním v soukromí. Jeho povaha se projeví celkem brzy. Manipulací však přesvědčí Martinu, že chyba je na její straně. Martina pomalu, ale jistě získává syndrom vařené žáby. Nechci zde hodnotit chování Martiny. Nikdo nežijeme ve vztahu druhého a nevíme jak bychom se zachovali. Z pohledu z venčí se vždy dobře radí. Osobně jsem měla trochu problém s jejím chováním k milence. Bohužel já jsem názoru, že držet, nepodlehnout a nepodvádět by měl ten co je ve vztahu. A ne si výlevat zlost a svádět nevěru na milenku, i kdyby to byla nejlepší kamarádka. Ale je to můj názor a každý máme jinou povahu, názor, vyrovnání se stresem a životními překážkami. Nechci ani hodnotit chování Martiny, někomu může v části příběhu přijít hodně pubertální a nebo dopisy dcery, které někomu můžou přijít vyzrálé přihlédnutím k jejímu věku. Jak už jsem uvedla, každý jsme jiný a každý jsme originál. Příběhem se také prolíná a připomíná první kniha autorky, Sedm a půl roku (kamaráda Linda). Autorce se krásně a čtivě podařilo zachytit vztah, manipulaci, toxické prostředí a to i rodinné, ve kterém vyrůstáme a chtě nechtě nás ovlivňuje. Velmi pěkně zpracovala chování narcisty a jeho okolí. Knížka je útlejší, ale na příběhu to určitě neubírá. Líbí se mi otevřenější konec a i když jsem byla často na Martinu naštvaná a musela knihu i na chvíli odložit, nakonec ji fandíte. IG @tri_holky_na_knihu