Hodnocení a recenze čtenářů Nápověda

4.0 z 5 2 hodnocení čtenářů

5 hvězdiček 4 hvězdičky 3 hvězdičky 2 hvězdičky 1 hvezdička

Přidejte své hodnocení knihy

Hodnocení našich knihkupců: 0.0 z 5

  • Eva Francová registrovaný uživatel 4 z 5 hvězdiček

    Sama autorka si prošla závislostí na alkoholu až dopadla na úplné dno. Když se snažila postavit se na nohy a vyléčit se, narazila na problém, že léčba je stále zastaralá a značně patriarchální. Rozhodla se, že připraví „program“ na míru pro ženy, které se chtějí osvobodit od alkoholu. Tohle bylo vážně zajímavé počtení! Autorka nám tu otevřeně popíše svůj problém se závislostí, a to nejen na alkoholu. Její život by se dal nazvat jako jeden dlouhý, divoký mejdan. Obdivuji ji, že se ze všeho dokázala dostat, a ještě k tomu se poučila natolik, že může pomáhat dalším ženám. Připravte se na hodně feministické čtení, mužům tuto knížku rozhodně nedoporučuju Najdete tu hodně informací o alkoholu, jakým způsobem nám škodí i jak nás ovládá. Jsou tu ukázány i jiné závislosti. Je tu spousta rad a některé využijete i v běžném životě, nejen když se potřebujete zbavit alkoholu ve svém životě. Tím, že je kniha z Ameriky, jsou tu hodně rozebíráni Anonymní alkoholici. Tuto terapii znám tak maximálně z několika filmů, z knihy jsem se dozvěděla mnoho o tom, jak fungují, i to, proč tato skupina není vhodná pro ženy. Není to úplně snadné čtení, místy je to dost odborné. Ale tím, že je to hodně proloženo osobními zážitky a zkušenostmi, tak je to vyvážené. Možná jsem čekala od knihy trochu něco jiného, ale i tak mě zaujala. Jen si úplně nejsem jistá, jak se na ni budou dívat závislé ženy. Spíše bych ji doporučila těm, které pak mohou těm závislým pomoci.

    Přečíst více
  • Petra Pajpachová registrovaný uživatel 4 z 5 hvězdiček

    Kniha Žena bez promile mě zaujala už samotným tématem, protože mám ráda víno a vidím, že alkohol je u nás pořád braný jako něco úplně normálního, společenského a vlastně téměř automatického. Člověk si často ani neuvědomí, jak moc je pití alkoholu obsáhlé v našem běžném životě – oslavy, večírky, odreagování po práci, víkendy s přáteli. A právě na tohle autorka hodně poukazuje. Není to klasická motivační kniha plná zákazů, strašení nebo drastických příběhů. Naopak. Celé je to postavené spíš na změně přemýšlení o alkoholu a na snaze pochopit, proč vlastně pijeme a co nám to dává – nebo spíš co si myslíme, že nám to dává. Hodně se mi líbilo, že autorka netlačí na sílu stylem „musíte vydržet“, ale snaží se člověku postupně přenastavit pohled na alkohol samotný. Kniha obsahuje spoustu konkrétních rad, úvah i různých pohledů na to, jak s pitím skončit nebo ho minimálně přehodnotit. Zabývá se tím, jak si obhájit nepití před okolím, jak fungovat ve společnosti, kde je alkohol téměř všude, nebo jak zvládat situace, které jsme si dřív automaticky spojovali s pitím. Samozřejmě ne všechno sedne každému, ale myslím, že právě množství různých přístupů je na té knize zajímavé. Je ale potřeba říct, že kniha je hodně cílená na ženy – hlavně mladší, moderní ženy z města, pro které jsou bary, odpolední prosecco nebo večerní drinky běžnou součástí života. Alkohol je často určitým společenským statusem nebo součástí identity. V tomhle je kniha hodně americká, což bylo místy dost cítit, ale hlavní myšlenky jsou podle mě přenositelné prakticky kamkoliv. Velkou část knihy tvoří samotný příběh autorky. Vlastně nejde jen o „návod jak nepít“, ale spíš o její osobní zpověď – co ji k alkoholu vedlo, co jí pomohlo přestat, jak se postupně změnila a co musela ve svém životě přehodnotit. Snaží se v knize předávat vlastní zkušenosti dál. Zajímavé bylo i to, že vše doplňuje různými výzkumy, statistikami a rozbory. Autorka se hodně vyjadřuje k Anonymním alkoholikům, které vnímá spíš jako zastaralý model, který nemusí fungovat pro každého, a hledá jiné cesty, které jsou podle ní bližší současnému životu a psychologii dnešních lidí. Styl psaní mi přišel čtivý a zajímavý, i když někdy možná až moc popisný. Některé části byly hodně zdlouhavé a měla jsem pocit, že se určité myšlenky opakují pořád dokola. Na druhou stranu právě díky tomu kniha působí hodně osobně a autenticky. Celkově mi Žena bez promile přišla zajímavá hlavně tím, že nenabízí jednoduché moralizování, ale snaží se otevřít debatu o tom, proč je alkohol v naší společnosti tak samozřejmý a proč je pro mnoho lidí vlastně tak těžké si připustit, že bez něj mohou fungovat možná ještě lépe. Myslím, že i lidem, kteří sami problém s alkoholem nemají, může dát docela dost podnětů k zamyšlení.

    Přečíst více