Recenze na knihu
Smrt na lovu Ann Granger

Jerry Harrison jednoho večera otevře dveře nevítanému návštěvníkovi. Druhý den ráno je nalezen mrtvý, ubodaný ve svém domě. Rozbíhá se vyšetřování, které se zpočátku zdá být poměrně jednoduché. Jenže čím hlouběji inspektorka Jess a komisař Ian pronikají do života oběti, tím víc zjišťují, že Jerry Harrison byl pro své okolí vlastně téměř cizím člověkem. Kdo byl doopravdy? A proč musel zemřít? A podaří se Ianovi vedle složitého případu vyřešit i vlastní rodinné problémy? Smrt na lovu je přesně ten typ detektivky, který mám s anglickou krimi neodmyslitelně spojený. Žádné hektolitry krve, zběsilé přestřelky ani akční honičky. Místo toho tajemná atmosféra anglického venkova, mlhou zahalené domy, lidé, kteří si pečlivě střeží svá tajemství, a vyšetřování založené především na rozhovorech, logice a postupném skládání střípků do sebe. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu příběh, který by klidně mohl vzniknout v tradici klasických anglických detektivek. Často mi připomínal knihy Agathy Christie nebo Arthura Conana Doyla, i když samozřejmě v modernějším pojetí. Příběh mě bavil od začátku do konce. Má příjemné tempo, postupně odhaluje nové informace a nedovolí čtenáři příliš brzy odhadnout, kam celé vyšetřování směřuje. Je to spíš „chytrá“ detektivka než thriller. Vrah se nehledá pomocí nejmodernější techniky, ale hlavně díky pozorování, rozhovorům a schopnosti správně poskládat jednotlivé souvislosti. Velmi zajímavá mi přišla samotná oběť. Jerry Harrison byl člověk, který dlouhé roky žil mezi ostatními, a přesto ho vlastně nikdo pořádně neznal. Každý o něm věděl jen malý kousek a teprve během vyšetřování se postupně skládá obraz jeho skutečného života. Právě tohle mě bavilo asi úplně nejvíc. Sympatický mi byl i komisař Ian. Není to jen vyšetřovatel, který řeší další případ, ale člověk s vlastním životem, starostmi i rodinnými problémy. Díky této osobní lince působí mnohem lidštěji a autentičtěji. Jeho vztah s inspektorkou Jess funguje přirozeně a oba se při vyšetřování dobře doplňují. Ani jeden z nich se nesnaží být za každou cenu geniálním detektivem, ale právě jejich spolupráce tvoří příjemnou dynamiku celé knihy. Co mě ale na knize zaujalo nejvíc, byla atmosféra. Ta se autorce opravdu povedla. Během čtení jsem si živě představovala úzké venkovské silnice, staré kamenné domy, sychravé počasí i ticho, které skrývá víc tajemství, než se na první pohled zdá. Přesně takovou atmosféru od britské detektivky očekávám a tady jsem ji dostala vrchovatě. Styl psaní mi také sedl. Kniha se čte lehce, děj příjemně plyne a i přes pomalejší tempo jsem neměla pocit, že by se něco zbytečně natahovalo. Je to ideální detektivka pro chvíle, kdy člověk nechce adrenalinový thriller, ale poctivé vyšetřování s důrazem na atmosféru, postavy a logické odhalování pravdy. Pokud máte rádi klasické anglické detektivky, ve kterých hraje hlavní roli důvtip, lidská psychologie a tajemství ukrytá pod poklidným povrchem venkova, Smrt na lovu by vám mohla sednout stejně jako mně. Já si od autorky určitě ráda přečtu i další díly této série.