Recenze na knihu
Prokletí katovy krve Mašková Sylva

Kniha čtenáře přenese do temných časů středověku. Osobně jsem měla pocit, že se děj odehrává v Plzni a jejím okolí, i když jméno města v příběhu nikdy nezazní. Možná to byla jen moje představivost, ale právě to dodávalo příběhu ještě větší kouzlo (mé rodné město). Hlavní hrdinkou je Anika, dcera kata, jehož život ukončila vražedná ruka. Ze dne na den přichází nejen o milovaného otce, ale také o domov. Město se od ní odvrací, jako by na ni dopadla otcova kletba. Anika však nesklání hlavu. Vydává se po stopách vrahů, aby vykonala spravedlnost. Na své cestě potkává přátele i nepřátele, ale komu lze ve světě plném intrik a přetvářky skutečně věřit? Musím přiznat, že mě tahle kniha opravdu mile překvapila. Historické romány běžně nevyhledávám, ale Prokletí katovy krve je důkazem, že výjimky existují. Spojení historického románu, napínavé detektivky a jemné romantické linky funguje naprosto skvěle. Je to směs, která na sebe navazuje s přesností ostří katova meče. Příběh mě zaujal už od prvních stran svým neotřelým námětem. Ve druhé polovině začne napětí houstnout jako bouřková mračna nad středověkým městem a stránky mizí pod rukama jedna za druhou. Atmosféra je syrová, místy ponurá, ale zároveň nesmírně čtivá. Hodnotím 5/5* Knihu doporučuji všem milovníkům historických detektivek, ale i čtenářům, kteří se historickým románům běžně vyhýbají. Možná totiž, stejně jako mně, ukáže, že i za hradbami dávných časů se skrývá příběh, který stojí za to vyslechnout. Příběh však nekončí poslední otočenou stránkou. Brána zůstává pootevřená a osud Aniky dosud není dopsán. O to víc doufám, že autorka brzy znovu pozvedne své pero a dopřeje nám pokračování tohoto poutavého příběhu. Já u něj rozhodně nebudu chybět. Pravda bývá ostřejší než katův meč. A přesto ji nelze setnout.

Tak tohle jsem vážně nečekala. Kniha se mi sice podle anotace zamlouvala a říkala jsem si, že by nemusela být špatná, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi bude až tak moc líbit! Myslím, že její síla tkví v postavách, které jsou neuvěřitelně pestré ať už charakterově, či vizuálně. Nicméně ani samotný příběh za nimi nijak nezaostává a já jen doufám, že nám autorka chystá další díly, protože jestli ne, budu ji k tomu muset donutit!

„Popravčí meč v domě, to je jasná oprátka na krku.“ Když jste dcerou kata a vyrůstáte jen s ním, některé věci začnete brát jako samozřejmost. Krev, zlomené kosti, useknuté části těla, ale také pohledy ostatních, když kráčíte ulicí nebo se jich nedej bože chcete dotknout. Na tento životní styl jsem byla zvyklá. Měla jsem své jistoty, které se ale měly brzy vypařit jako pára nad hrncem. Když jednoho dne mého otce zavraždili a ukradli jeho popravčí meč, přísahala jsem, že viníky najdu a pomstím se jim. Tohle historické krimi čtenáře zavede do středověkých českých zemí. A já musím říct, že se mi moc líbilo, jak autorka popsala prostředí tehdejšího města i vesnice, pověrčivost lidí i jejich každodenní starosti včetně náboženství. V knize se neustále něco dělo. Dobrodružství, které Anika zažívala, mě rychle vtáhlo do děje a byla jsem neskutečně zvědavá na samotné rozuzlení. Kdo bude vrah? Proč zabili právě kata, kterému navíc vzali i zbraň? Takže začátek byl úplně peckovní. Pak se ale do příběhu přimotal tajuplný Darko, a tím se to tak nějak celé trochu zvrtlo. Najednou tu máme klasický otřepaný scénář. Hlavní hrdinka se začne chovat nelogicky a dělá přesně to, co se jí řekne, aby nedělala. Co nadělat, Anice se zkrátka splaší hormony a braňte sedmnáctileté holce v zamilování. Navíc do takového fešáka s temnou minulostí. V románu se objevuje i mučení, které je líčeno skutečně barvitě a také milostné scény. Některé z nich na mě byly krapet moc (SPOILER: Kdo by měl chuť ztratit panenství bezprostředně po tortuře vězně?). Kromě Aniky se mi postavy moc líbily. Každá měla své osobní problémy, starosti i minulost, která z nich zformovala jedinečné osobnosti. Takže působily naprosto uvěřitelně. Oblíbila jsem si jak Daniela, tak Darka, ale třeba i děti Rozinku a Olina nebo psa Orta. Celý ten nápad s katovou dcerou na stezce pomsty mi přišel skvělý a neotřelý. Jako dobrodružný historický román to funguje dobře, ale u krimi žánru bych čekala víc vyšetřování a také uzavřenější konec. Závěr byl zkrátka až moc otevřený – doufala jsem, že se případ aspoň zčásti vyřeší. Za mne je to kniha, která se četla fakt skvěle, ale své mouchy zkrátka má.