Recenze na knihu
Co s těly Ken Jaworowski

Kniha Co s těly nám krásně ukazuje příklad toho, že když se má něco podělat, tak se to prostě podělá :-D Sledujeme osudy tří postav, Carly, Liz a Reeda. Carla se snaží začít nový život, otevřít si restauraci, je však matkou dospělého syna, který se jí jednoho dne přizná k něčemu šílenému. Liz je mladá začínající zpěvačka, která se snaží prorazit, ale život jí do cesty hází neskutečné množství překážek :-D Její linka mě bavila ze všech nejvíc :-) A do třetice tu máme příběh mladého Reeda, který je autista a zrovna mu zemřela matka. Jenže on jí před smrtí dál slib, který se rozhodne splnit za každou cenu. Tři osudy, tři tragédie, pár těl a skvělý humor na pozadí toho všeho, který to krásně spojí a doplní vážnost jednotlivých příběhů :-) Tuhle knížku jsem si moc užila. Četla jsem vloni také autorovy Poklesky maloměsta, která se mi tedy líbila ještě o fous víc, byla pro mě trošku víc emotivní, ale s touhle knihou také nešlápnete vedle. Ken umí psát neskutečně poutavě a doufám, že se mu bude dařit takhle skvěle i nadále :-)

Máte radi čierny humor? Potom vás môže osloviť román Co s těly od Kena Jaworowskeho — kniha, ktorá vás rozosmeje v momentoch, keď by ste sa smiať nemali. Príbeh o zlom načasovaní, zlých rozhodnutiach a o tom, že niekedy sa aj nemožné stane realitou. A keď sa to stane, ostáva už len jediná otázka: čo s telami? Román je rozprávaný z pohľadu troch postáv, ktorých osudy sa postupne približujú. Carla je matka, ktorá so svojím synom ukrýva veľké tajomstvo. Reed je autistický mladík, ktorý sa po smrti matky rozhodne splniť jej posledné želanie. A Liz je hudobníčka, ktorá sa v dôsledku zlých rozhodnutí dostane do dlhov u bývalého trestanca. Autor pristupuje k svojim postavám s veľkou dávkou empatie a hoci sa im dejú nepríjemné, miestami až zúfalé veci, podávané sú trpkým, miestami čiernym humorom vyvolávajúcim úsmev. Aj keď sa možno miestami zasmejete, postavám do smiechu rozhodne nebude a garantujem vám, že v ich koži by ste byť nechceli. Zaujímavé je najmä zobrazenie Reedovho autistického vnímania sveta. Rovnako som si vytvoril vzťah k Liz – aj kvôli jej neustále sa kaziacemu autu, s čím mám osobnú skúsenosť. Našťastie som sa však do takej šlamastiky ako ona nedostal. Jaworowski veľmi dobre pracuje aj s prostredím malomesta, kde každý každého pozná, všetci o sebe všetko vedia a zvyšok si domyslia, a kde je výlet do veľkého mesta takmer sviatkom. Väčšina kapitol končí v bode, ktorý vás okamžite prinúti čítať ďalej, absurdné situácie sa tu hromadia a čitateľ prirodzene premýšľa, či a ako sa jednotlivé dejové línie pretnú. Záver na mňa pôsobil mierne zrýchlene, akoby si niektoré udalosti zaslúžili ešte o pár strán viac priestoru. Nejde však o sklamanie, skôr o pocit, že by som sa v tomto svete rád zdržal dlhšie. Kniha zároveň nesie posolstvo o tom, že aj nemožné sa niekedy dá zvládnuť, hoci za cenu, ktorú by si nikto dobrovoľne nevybral. Co s těly odporúčam všetkým, ktorí radi čítajú o neľahkých ľudských osudoch, majú vzťah k trpkým príbehom a neprekáža im čierny humor. A po tejto skúsenosti viem, že siahnem aj po autorovej predchádzajúcej knihe Poklesky maloměsta. Za knihu ďakujem: Beta-Dobrovský.

Po Poklescích maloměsta tu máme nový román Kena Jaworowského Co s těly. Ten je vystavěn na stejné a osvědčené metodě jako byla první kniha - kostru tvoří tři příběhy z jednoho městečka, které vypráví tři hlavní postavy v první osobě a jež se pravidelně střídají.   Carla se snaží pomoct svému synovi zamést pod koberec jedno strašlivé tajemství, autista Reed se rozhodne splnit přání své zesnulé matky a muzikantka Liz, která byla zčistajasna zasažena nepřízní osudu a její celoživotní sen se jí čím dál více vzdaluje, bojuje doslova o holý život. Ve finále řeší všechny zmíněné postavy stejné dilema – co s těly – a asi není překvapením, že se jejich osudy v jednom okamžiku protnou. „Najednou mě nečekaně přepadl smutek. Možná trochu nad Lukem, ale především nad existenciálními myšlenkami, které se mi objevily v hlavě, a nad absolutní absurditou faktu, že takhle dříve nebo později skončíme všichni. Ať už budeme ležet v rotundě ve vznešené mramorové budově, nebo v krabici v levném krematoriu v malém městě, ze života nikdo z nás nevyvázne živý.“ Autor je mistr pera, čtenářům příběhy servíruje s přímočarostí a razancí filmového scénáře a po prvních třech kapitolách si vás doslova omotá kolem prstu. Na konci každé z nich totiž vyšponuje vaši zvědavost na maximum, v tomto stavu vás škodolibě ponechá a přesune se k dalšímu příběhu. A takhle to jede stále dokola. Tím vás udržuje v permanentním napětí a vy nedokážete knihu, která plyne stejně zuřivě jako řeka po jarním tání, pustit z ruky.   Akci občas přibržďují vhledy do minulosti a některé střípky vzpomínek ve vás mohou vyvolat silnou nostalgii a chytnout za srdce. Dojemné momenty vás čekají i při počínání Reeda, který na svět nahlíží z dost jiné perspektivy. Kdo četl autorovu prvotinu, ten asi tušil, že touto knihou nešlápne vedle. A víte co? Kniha Co s těly je ještě daleko lepší!

Jsem nadšená! Napínavé, čtivé, střídání tří hlavních postav a příběhy, které vás nenechají klidnými. Zaručuji, že ani jeden. Byly chvíle, kdy mě jímala hrůza, kdy se mi kroutily vnitřnosti a s každým koncem kapitoly jsem doslova zírala, jak autor umí udržet čtenáře v napětí a hlavně nutí číst dál. A zaručuji vám, že se absolutně s ničím nemazlil. Je to surové a atmosféra jako dělaná do podzimního sychravého počasí. Postavy nejsou zrovna superhrdinové, ale stejně jim budete fandit, i když si to někdy za své činy nezaslouží. A stejně vám to nedá, protože: "Nehody se stávají. Kdosi jednou řekl, že obviňování je pro Boha a malé děti a možná je to pravda. Obviňování je...k ničemu."