Recenze na knihu
Švadlena z Akádie Laura Frantz

“Silnější jsme společně, ne sami.” Akádie je neutrální místo, které se nachází uprostřed dvou soupeřících stran mezi Francouzi a Brity. Žije tam švadlena Sylvie s rodinou, ale válečná situace je násilně donutí Akádii opustit. Ještě před tím se ovšem potká s rangerem Williamem, který hledá jejího bratra. Osud Akáďanů s ním celkem zamává. Silvie se dostane až do Virginie, kde se snaží začít nový život. Jak to vypadá, o rodinu přišla a nemá to teď vůbec jednoduché. Nepolevuje v ostražitosti a neustále myslí na lepší budoucnost. Snaží se potlačovat vzpomínky na minulost, aby dokázala zvládnout náročnou přítomnost. Osud pomůže k tomu, že se po nějaké době Sylvie s Williamem opět potkají. Pro Sylvii je šok, když ho znovu potká - je pro ni připomínkou zármutku minulého života. William ale zcela změní svůj život a rozhodne se Akáďanům pomoct. Postupně tak k sobě hledají cestu, ale je dost trnitá. Sylvie je neskutečně silná žena. Je starostlivá, pracovitá a ochotná pomoci ostatním. Dokáže se přizpůsobit situaci, ale naděje v lepší život jí stále drží nad vodou. Postupně jsem si oblíbila i Williama, který pochopil, jak mají Akáďané těžký život. Představovala jsem si takový hezký happy end, ke kterému příběh směřoval, ale těsně před koncem došlo k velkému zvratu - alespoň pro mě to byl teda šok. Tuhle knihu jsem si užila. Za mě šlo většinou o pomalejší tempo vyprávění, ale dokázala jsem si tak užít atmosféru a prostředí, které autorka moc hezky vyjádřila. Je to o síle žít, o naději, ale i o lásce. Pokud tedy máte rádi historické romány a chcete se přenést do 18. století, neměla by vás tato kniha minout.

„Někdy musíme být vytrženi z půdy, abychom zakořenili tam, kde jsme měli být od začátku.“ Rok 1754 se chýlí ke konci a napětí mezi Francouzi a Brity na území Akádie roste. Uprostřed tohoto zmatku žije mladá švadlena Sylvie Galantová, jejíž rodina se snaží zůstat nestranná. Nechce se nejlépe přiklonit na stranu Britů, ani Francouzů. Chtějí si jen žít svůj život a starat se o svůj domov. Ale i tak se jejich dosud poklidný život rozpadá na kusy. Mnozí Akádijci jsou totiž násilně vyhnáni ze svých domovů, odvlečeni na lodě a ty odplouvají do neznáma. Rozdělené rodiny, lodě plné lidí, kteří pořádně ani neví, kam míří. A jestli někdy budou mít možnost vrátit se. Sylvie se tak ocitá ve Virginii, kde se snaží začít znovu. Nic tu není jako dřív, musí si zvykat na vše nové. Mezi tím se její osud nečekaně proplétá s mužem, bývalým britským rangerem, Williamem Blackburnem, který si sám nese hluboké jizvy minulosti. A i on by chtěl možná začít znovu. Může v tak složitém období změnit lidem život láska? Laura Frantz mě vtáhla do 18. století, do světa Akádie, místa, o jehož historii jsem předtím téměř nic nevěděla. O to víc na mě zapůsobilo, jak realisticky a citlivě popsala nejen osudy lidí vytržených z jejich domovů. Čtení bylo místy bolestivé, ale zároveň i nesmírně krásné a dojemné. Sylvie, hlavní hrdinka, je přesně ta žena, kterou budete obdivovat… silná, statečná a laskavá. A Will? Muž, který dokáže přinést světlo i do té největší temnoty. ✨ Jejich vztah se rozvíjí pomalu, přirozeně a s obrovskou dávkou citu. Švadlena z Akádie je silný, velice emotivní příběh o ztrátě domova, odvaze, víře a lásce, která dokáže přežít i uprostřed válečného chaosu. Knížka, který vás nejen dojme, ale i obohatí. Pohladí po duši, i když místy bolí. Doporučuji milovníkům historických románů, které láká hluboký příběh o víře, lásce a odvaze.

4,5 V 18.století napětí mezi Francouzi a Brity v Akádii vrcholí. Jejich rozbroje ovlivňují i Akáďany, kteří zůstávají neutrální a snaží se dál žít své životy. Mezi ně patří i Sylvie Galantové a její rodina, jejichž domov se nachází uprostřed dvou nepřátelských pevností. Přestože si hledí svého, tak ale brzy zjistí, že se jejich životy už navždy mají změnit…   Moje druhá kniha od autorky a stejně jako předtím se i zde autorka věnuje období, o kterém nevím, a tak bylo o to víc zajímavější si o tom číst a něco se dozvědět.   Začátek byl pro mě opět trochu pomalejší a musela jsem se do toho dostat, ale po pár kapitolách se tak stalo a když nastal jistý zvrat, který mě úplně dostal, tak jsem se už nemohla odtrhnout. Chtěla jsem prostě číst dál, abych věděla, jak se postavy se vším popasují a co s nimi bude.   Romantická linka je tu spíš jemnější a já oběma velmi fandila, ale větší pozornost se tu věnuje právě těm ostatním věcem, které způsobí, že je příběh silný, smutný, plný naděje, a snů. Moje srdce se v jednu chvíli zlomilo a pak se postupně začalo zacelovat.   Tohle je kniha, kterou mohu rozhodně doporučit všem, co mají rádi příběhy, které jsou zasazeny do historických událostí, a které rezonují v člověku ještě nějakou dobu po dočtení

Nádherná kniha. Příběh plyne rychle a je vlastně neuvěřitelně smutný. Ale tak romantický a nadějeplný! Akádie je tragická kapitola v historii Anglie, Francie i Kanady. Nic jsem o ní nevěděla, takže jsem se skrze autorčino skvělé zachycení historie i něco dozvěděla. Umí krásně vykreslit historickou stránku příběhu a vůbec skvěle vystavět příběh. Postavy jsou pak ještě úžasnější. Tohle vážně chcete žít, ať jste žena či muž milující romantické knihy, nebo máte pocit, že jste se narodili ve špatném století.

Švadlena z Akádie byla pro mě asi nejkrásnější knížkou, jakou jsem letos četla. Naprosto mě pohltila a nemohla jsem se dočkat každé chvíle, když jsem měla čas ji číst. Líbily se mi už úvodní kapitoly, které v poklidném tempu popisují malebný, i když už hrozbou války zastíněný život Akaďanů ještě v dobách míru. Popis jejich odsunu mnou pak opravdu otřásl – i když jsem už z anotace věděla, že k tomu dojde, nějak jsem vůbec nečekala, že to bylo až tak brutální a s takovými ztrátami na životech. Jsem hodně citlivá na nespravedlnost, takže tady se mi opravdu otvírala pověstná kudla v kapse! No a jak se příběh odvíjel dál, prožívala jsem ho se Sylvií, která byla obdivuhodně statečná a pokorná, inspirovalo mě, jak nepřestávala hledat naději i v těžkých okolnostech, ale současně si nehrála na nějakou hrdinku nebo nepředstírala falešný úsměv tam, kde to bolelo. A romance mezi ní a Williamem byla naprosto kouzelně popsaná – od počátečních pochopitelných antipatií z její strany a pečující pozornosti z jeho, přes postupné roztávání až po neochvějné přesvědčení, že k sobě patří. Nečekaný zvrat blízko závěru, kdy už člověk spíš čekal jen klidný happy end, ještě příběh pořádně okořenil - a závěr pak byl o to sladší :) Příběh Švadleny z Akádie je velmi silný, místy bolestný, ale prodchnutý nadějí a vírou. Doporučila bych ho každému, kdo má rád historické romány, romantiku, která není plytká, ale také tomu, kdo třeba sám prochází těžkým obdobím a potřeboval by povzbudit a motivovat.

Tento historický román je mým prvním setkáním s autorkou – a hned na úvod vám můžu říct, že rozhodně ne posledním. Hlavní hrdinka Sylvie žije spokojeně se svou rodinou v Akádii. Obdělávají půdu, starají se o sad a Sylvie ve volných chvílích šije na zakázku. V první části mě příběh svedl na scestí. Myslela jsem si, že Sylvie bude vrchní švadlenkou někde u šlechty, ale osud s ní měl nakonec jiné plány. Oblíbila jsem si Sylvii i její velkou rodinu. Její bratři pro mě zůstávali od začátku příjemnou záhadou, a bavilo mě číst dál, jak to s nimi všemi dopadne. Jednoho dne se totiž Sylvie seznamuje se záhadným Willem. A krátce na to musí za nehezkých podmínek z Akádie ona i její rodina odejít. Co je na cestě čeká? Bude ještě někdy Sylvie šít? Kdo je ve skutečnosti Will? Musím říct, že mě děj knihy nepřestával překvapovat. Když už jsem si myslela, že bude chvíli klid, přišla další změna. To ve mně vyvolávalo vlnu nadšení, protože jsem rychle otáčela stránky. Už, už jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Hrdinové v knize jsou sympatičtí. S jejich osudy se snadno sžijete a začnete jim fandit. Často si myslíte, že víte, na čem jste, ale autorka vás umí mistrně vyvést z omylu. V knize navíc najdete slovníček pojmů a také doslov autorky. Příběh švadleny mě moc bavil. Laura Franz je rozhodně spisovatelka, kterou si napište na svůj TBR seznam. Za poskytnutí knížky k recenzi moc děkuji @i527cz Oblíbené věty z knihy: Prázdné místo na jeho hrudi, kde kniha dřív spočívala, bylo neustálou připomínkou, že nyní byla s ní… V jeho hlase byla patrná vzácná něha, kterou doposud neslyšela, jako by ani nemluvil o krajině, ale o ženě.