Recenze na knihu
107 Days Harris Kamala

U 107 dní jsem šel do čtení s tím, že to bude woke pí*ovina, ideologická sr*čka marketingový blábol, co mi bude každou druhou stránku vysvětlovat, že jsem morálně méněcenný kr*tén. No a hele – ono to tak úplně není, což mě upřímně nasralo i potěšilo zároveň. Místo čekané literární sra*ky o světlejší budoucnosti jsem dostal docela zajímavý pohled do zákulisí kampaně, kde Kamala Harris nepůsobí jen jako chodící PR plakát, ale občas i jako normální člověk, co je vyždímaný jak hadr, má nervy v prd*li a ví, že stačí jeden blbej krok a média z ní udělají totálního id*iota. Jasně, woke momenty tam jsou – bez nich by to nebyla ona – ale není to permanentní ideologický výplach mozku. Spíš takový „jak se dělá politika, aniž by ses z toho kompletně zbláznil“. Kampaně jsou tu popsané jako psychický masakr, minimum spánku, maximum stresu a permanentní pocit, že každý čeká, až se totálně pose*eš. Humor je spíš suchý a občas sebeironický, žádný klaunský ko*otiny, ale funguje. A hlavně – kniha není jen samohonka ega, což je u politických knih skoro nadpřirozený jev. Některé pasáže jsou fakt čtivé a člověk si říká: jo, tohle je konečně něco jiného než klasický politický kecání do větru. Samozřejmě, pořád je to politická kniha, takže místy máš chuť protočit oči jak ventilátor a zamumlat si něco o pokrytectví a blbečcích. Ale celkově? Příjemné překvapení jak prase. Čekal jsem hnus, dostal jsem slušný vhled. Čtyři hvězdy, protože jsem byl připravený na totální odpad a místo toho jsem dostal čitelné, místy chytré a relativně upřímné čtení, které tě neuráží na každé stránce. A když politická kniha není totální průser, tak si ty hvězdy prostě zaslouží.