Recenze na knihu
Ptáčata Cassidy Nat

Příběh jako takový mne příliš neoslovil. Žádná z postav nebyla taková, že bych se s ní ztotožnila. I když oceňuji Anny snahu, matka roku to rozhodně nebyla. Děj mi přišel hodně rozlvleklý. Myslím, že kdyby byla knížka o sto stránek kratší, četla by se lépe.

Kniha má nádherně děsivou obálku, ta mě zaujala na první pohled a věděla jsem, že to bude čtení přesně pro mě. A nespletla jsem se. Celá kniha je prodchnutá zvláštní, mrazivou atmosférou, zkrátka víte, že je něco špatně (ještě aby ne, když je to horror, žejo?) Anna mi nebyla příliš sympatická - nejen proto, že vinila svoji půlroční dcerku za to, že skončila na vozíku, ale zkrátka, kdo se vloupá k sousedům (byť s klíčem) a odposlouchává je? Reid se aspoň snažil, aby byla rodina šťastná u Anny jsem to úplně tak nevnímala, ale to je jen můj pohled. Moc se mi líbilo, jak byl vykreslen Deptford - bylo to tak skutečné, že jsem si šla vyhooglit, jestli opravdu existuje. Vše na té budově bylo krásné, dokonalé, ale zároveň tak zvláštně tísnivé, a když se malá Charlie začala chovat divně…pojala jsem tušení... Kniha mi trochu připomínala Zamkni poslední dveře od Rileyho Sagera, ale nechci úplně srovnávat. Konec jsem čekala jiný - jo, byla jsem překvapená z rozhodnutí, které Anna udělala, ale vlastně…asi neměla na výběr…. Takže i když to pro mě nebude kniha/horor roku, tak za přečtení určitě stál.