Recenze na knihu
Třináct vlajek - Stín minulosti Gina Agatha Renotiere

13 vlajek stín minulosti (2) je úžasné pokračování, které předčilo všechna má očekávání. Autorka znovu dokazuje, že má mimořádný dar psát. Příběh navazuje přirozeně, ale zároveň přináší nové hloubky, napětí i momenty, které berou dech.

Tim a Jack se vrací s novým dobrodružstvím. Opět se plaví pod černou vlajkou se skříženými hnáty. Tedy aspoň na začátku příběhu, než se jejich loď vlivem nepřízně osudu potopí. A tady začínají všechny nové problémy. Bez lodě a posádky se musí poprat s mnohem závažnějšími těžkostmi, než si mysleli. Ustojí to jejich přátelství? A co teprve, když se k tomu všemu ještě přidá Stín minulosti, tajemný cizinec, toužící po pomstě? Vyplujte znovu na moře a vězte, že mezi vrzající palubou, skučícím větrem v lanoví a pijany v podpalubí Vás opět čekají další nečekané zvraty a jedno dobrodružství za druhým. Tohle byla pecka. Od prvních stran jsem hltala příběh Jacka a Tima. Nutno říct, že v tomto díle si mé větší sympatie získal překvapivě ten druhý jmenovaný. Celý příběh jsem byla jako na jehlách a stále čekala, co vše se ještě přihodí. Na to, jak je knížka malinká, má pouze 214 stran, se v ní děje safra hodně. A nenajdete v ní žádné hluché místo. Je znát, že autorka hodně vyrostla, co se psaní týče. V prvním díle jsem jí pár věcí vyčítala. Tady ale již nemám co. Jsem naprosto spokojená. A to rozhodně není samozřejmostí. Jedná se o jeden ucelený příběh. Má svůj začátek i konec. Žádné přeskakování v ději, prostě je to jedna taková povídka z plavby dvou pirátů. Pokud jste první díl nečetli, rozhodně to ničemu nevadí. Autorka krásně vysvětlí vše, co je nutné k tomu, aby jste pochopili. I přesto ale doporučuji číst knihy postupně. Vytvoříte si k postavám mnohem větší vztah. Víte, co vše musely překonat před tím, než se dostaly až sem. Takže je i snáze pochopíte. Tim ani Jack nejsou pouze kladnými postavami. Oba mají své stinné stránky, své nedostatky, své démony i strachy. Ne vždy je jejich vztah dokonalý. Dokáží být i protivní, a přesně tohle já mám na postavách ráda. U příběhu jsem místy ani nedýchala, až tak mně vtáhl, pouze jsem obracela list za listem a doufala, že příběh ještě neskončí. Což byl dost nereálný sen. Takže já už se nemůžu dočkat, až vezmu do ruky třetí díl, který má, díky bohu, stran malinko víc. I přesto tak nějak tuším, že mi to nebude stačit. Takže hodně doufám, že autorka již pro nás chystá něco dalšího. Třeba i větší bichličku.